44. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (31.10. až 6.11. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Jakub zítra odlétá do Maroka, jedeme s ním do Třebíče nakupovat nějaký oblečení. Místo čekání v autě se jdeme projít do nedalekého lesíku. Houby už nerostou.
Na oběd jsme si připravili tortilly se salátem s hořčičnou zálivkou.
Úterý
Všechny tři části mého prvního nože mám připravené. Čepel je nabroušená, záštita (pořád říkám záštita, ale ve skutečnosti to není záštita v pravém smyslu) přesně vypilovaná a rukojeť s dírou na trn připravená. Dnes přišel ten okamžik, kdy všechny části slepím dvousložkovým lepidlem.
Přes noc to zatížím a zítra uvidím 🙂
Středa
Paráda, lepidlo drží všechny části perfektně pohromadě, můžu se pustit do tvarování rukojeti. Brousím nejprve smirkem na unašecím kotouči na vrtačce, potom ručím pilníkem v kuchyni.
Svěrák přichycený ke kusu palety, odklidit nádobí a už se jede 😀
Čtvrtek
Vytrvalost. Třetí den po sobě nedělám nic jiného, než piluju nůž. Je radost sledovat, jak se mi nůž tvaruje pod rukama.
Pátek
Nůž je téměř hotový, zbývá jen finální leštění a impregnace.
Sobota
Jedu do Náměště, kde bude dnes večer ve Špitálku přednáška o Tanzánii.
Podzim je v plném proudu, proto jsme se s Barčou rozhodli ukojit své kreativní touhy vyrobením krmítka, které zítra nainstalujeme na Oslavce.
V kůlně jsme našli několik opálených prken, které by měly déle odolávat povětrnostním vlivům.
A máme hotovo!
Terezie uvařila před přednáškou výborný dýňový krém. Mňam, všichni jsme si pochutnali.
Ve Špitálku je vždy příjemná atmosféra. Kamínka topí, kamarádi se smějí a všechno je tak, jak má být 🙂
Přednáška Lucky Holaňové o její cestě do Tanzanie byla skvělá. Ta holka se nezdá! 😀
Po přednášce tradičně následuje popíjení a klábosení u stolu prohýbajícího se pod tíhou laskomin.
Ještě večer jsme naskládali několik dlouhých fošen na střechu Mondea. Zítra chceme na srubu postavit nové posezení. Holky prohrály s kurtnou 0:1.
Neděle
Včerejší přípravu jsme nepodcenili, a pro jsme krátce po poledni mohli vyrazit na Oslavku – autem se spoustou dřeva na střeše. Zaparkovali jsme za Sedlecem u hájenky a všechny ty fošny pomalu nanosili až k „našemu“ sroubku v Údolí.
Počasí nám moc nepřeje, ale to nás přeci neodradí. Pustili jsme se do stavby nového posezení.
Za tři hodiny, přesně se soumrakem, je hotovo. Rozšířili jsme prostor okolo ohně a vytvořili nové posezení, které může posloužit i jako palanda pro jednoho člověka.
Ač bychom rádi, na venkovní posezení se už necítíme. Celí promočení zatápíme v kamnech a vaříme svařáček.
Než se komín zahřeje, chvilku čmoudí opačným směrem.
Je teprve půl osmé večer, ale nám to připadá jako půlnoc. Barbora čte o divokém dobrodružství na Aljašce, já brousím nože.
Jo, umíme si to udělat pěkný. Skoro jako v Londonově Volání Divočiny 🙂
