Výroba mého prvního nože z pilníku, v paneláku
Nože mám rád od malička. Vše začalo první rybičkou od táty. Potom Victorinox (který na opasku nosím už 16 let!) a pár dalších pěkných kousků. Začal jsem navštěvovat výstavy nožů pana Maďariče a paní Maďaričová byla jeden rok moje kolegyně v práci.
Rozhodl jsem se vyrobit svůj první nůž – doma v paneláku 😀
Děda vyhrabal několik starých pilníků značky Ajax, které jsou k výrobě nože vhodné. Je to sice uhlíková ocel, která vyžaduje určitou péči, ale bude to můj první pokus a pokud se podaří, péči si zaslouží. Bez jakékoliv předchozí tepelné úpravy (aby materiál změkl, měl bych ho vyžíhat, ale nemám prostředky ani na následující kalení) jsem vyřezal do tvrdého materiálu hrubý obrys budoucího nože. A překvapivě to šlo dobře.
Nemám dílnu – jen svěrák, pilník, vrtačku, ruce a odhodlání. Párkrát jsem navštívil dědovu dílnu, to byl přepych 😀
Hodiny a hodiny broušení. Nejprve brusným kotoučem na flexe a potom unašecím kotoučem se smirkovým papírem na vrtačce. Vše v domácích podmínkách pouze se svěrákem uchyceným na zbytku palety.
Už teď vím o několika chybách, kterých jsem se dopustil. Například začátek trnu by neměl svírat pravý úhel s čepelí, ale měl by nabíhat spíše pozvolna (zaoblení), aby nebyl náchylný ke zlomení.
Výroba vlastního nože mě až fanaticky pohltila. Zaregistroval jsem se na fóru knife.cz a pročítám veškeré zajímavé informace o výrobě a celkově o nožích. Nože jsem měl vždycky rád, ale nikdy jsem se jimi nezabýval do hloubky. Tak mám nový koníček.
Svěrák jsem přišrouboval ke zbytku palety, je tak na pevné podložce a zároveň je přenosný.
Na chodbě jsem si vyrobil takovou menší improvizovanou dílničku. Svěrák, světlo, flexa a pevnou ruku. Jo a sluneční brýle 😀 .
Nedá mi to ani doma a musím brousit. Hluku se nevyhnu, já prostě musím. Snad se sousedi nebudou zlobit, když jsem si tento nápis nalepil na dveře zevnitř. Jen pro vlastní klid v duši 😀 .
Z 5 mm nerezového profilu jsem nařezal budoucí záštitu.
Broušení brusným papírem zrnitosti 40 na unašecím kotouči na vrtačce. Chladím vodou se sodou (soda by měla bránit větší korozi).
Koupil jsem jehličkové pilníky pro jemné dobrušování čepele pro usazení záštity. Přecházím na ruční broušení. Do smirkového papíru zabalím gumu na gumování a vznikne mi konvexní výbrus. Nakonec jsem se ale rozhodl pro plochý skandinávský výbrus, proto přejdu na tvrdší podložku.
V noci jsem nůž popustil v troubě. Na 200 °C hodinu a půl. Zakalený nůž díky tomu nebude tolik křehký a ztratí při tom trošku na tvrdosti. Popouští se taky pro zamezení vnitřního pnutí a dalším jevům.
Bezpečnost práce především! 😀
S výrobou nože je to na dlouhé lokte. Broušení jde pomalu, ale ostrý už je pěkně. Chvilka nepozornosti a ostří mi zajelo pod nehet jakoby nic.
Po hodinách a hodinách broušení jsem konečně spokojený a můžu přejít k výrobě ručky. Od táty jsem dostal silný nerezový plát. Vrtačkou nešel provrtat, chtělo to nízké otáčky a vertikální vrtačku.
A potom pilovat a pilovat na přesný rozměr nože. Podařilo se mi to až na druhý pokus. První jsem propiloval a „záštita“ nelícovala s nožem.
Záštitu mám připravenou, sedí pěkně. Ze staré sekery mi zbylo akátové topůrko. Vrtám díru na trn a jehličkovým pilníkem dodělávám díru. Trn se ani nehne a sedí pěkně. Zkouším, zda vše sedí.
Od Jakuba jsem dostal dvousložkové lepidlo značky Ceys. Vyleštěnou čepel obalím do hadru a novin, abych ji nepoškrábal a nepořezal se. Lepidlo smíchám podle návodu a slepím všechny díly skládačky. Upnu do svěráku a zatížím. Lepidlo zasychá během pár hodin, pro jistotu vše nechám odležen celý den.
Lepidlo zatvrdlo, můžu zpracovávat ručku do požadovaného tvaru. Na pásové brusce by to bylo raz dva, já si musím vystačit se zdlouhavým broušením vrtačkou. Z chodby se přesouvám do kuchyně 😀
Mně se líbí jednoduché ručky bez nějakých složitých tvarů. Je to takový nůž severského typu puukko.
Pilník střídá smirkový papír zrnitosti 40.
S finálním leštěním čepele mi pomohl vousatý táta.
Ručku ošetřím máčením v oleji, dřevo krásně ztmavne. Vysuším a přeleštím bezbarvým voskem na boty. A je HOTOVO! 🙂
Materiál čepele: pilník Ajax (nejspíš 19255), popuštěný (200°C, 1,5 hod)
Ručka: nerez, akát
Délka: 212 mm (čepel 92 mm, ručka 120 mm)
Konstrukčně na trn, plný plochý výbrus (miniaturní konvex) bez fasety
Rukojeť ošetřena olejem + včelí vosk
Kdybych měl dostatečné zázemí a věnoval se výrobě na plný úvazek bez přestávek, trvalo by to podstatně kratší dobu. Takto to byl téměř půlroční projekt. Každý krok výroby mě vyškolil a mnoho naučil. Hned se pouštím do výroby dalšího kousku 🙂
Brzy vyrobím kožené pouzdro a už se nemůžu dočkat, až se mnou vyrazí do lesa 🙂
Teeda, nádherná práce 🙂 obdivuji tu trpělivost s broušením do zrcadlového lesku. Já dostal tři kované čepelky od známého na dodělaní a po půl hodině, kdy to vypadalo hůř jak na začátku, zahodil smirky a šel pryč 😀 doteď v garáži čekají na dodělaní. Když však vidím jak sis s tím poradí v domácích podmínkách, mám motivaci je dokončit 🙂 hodně zdaru do dalších projektů
Vojto, krásná práce. A ten druhý projekt taky super. Krásné zpracování materiálu do posledního detailu. Po kom jsi zdědil tu trpělivost?
Hm .. Tak na prví dobrý .. Druhý takový už nedělej .. Je to masakr .
Dva stejne bych asi nedelal. Druhy uz byl lepsi.
Ahoj.
Taky mě strašně láká začít s výrobou nožů, jen tak, pro kamarády, jako dárky… Mám už i nakoupených dost věci, ale pořád jsem nezačal, protože nevím, jak a kde bych kalil (teda ne já, myslím ty nože 😀 ).
Ty píšeš na začátku, že nemáš na kalení prostředky, ale pak tam máš větu
„Zakalený nůž díky tomu nebude tolik křehký a ztratí při tom trošku na tvrdosti.“
Jak jsi to teda řešil? Je nůž kalený? Z fotek to vypadá že ne
Zakalený byl už pilník z výroby. Akorát bylo nutno popustit, aby se nezlomil
Dobrá práce, jen tak dál.
Rozhodně bych si takový nůž koupil:-).
Mno… wau… láká mě díky možnosti výroby v paneláku si vyrobit nůž ještě víc… Sama miluju nože od 12, když jsem dostala svůj první -> fox oudoor a momentálně mám nožů 17, plus jiné zbraně typu hvězdice. Má to u mě však háček, protože mám nástroje jen na dřevo, neboť jsem na průmce se dřevem… Bude to muset hold počkat, držím ti každopádně palce s výrobou.