25. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (20.6. až 26.6. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Dneska jsem zjistil, že mi na kole chybí dvě špice. Ty ranní jízdy z baru musím ještě natrénovat 😀

Hrášek, miluju hrášek!

Úterý

Dnes je oficiálně první letní den a já si užívám pohodičku v kanceláři.

Středa

Jsme s Bučim opět v Lužánkách. Je tu šťastný.

Paní ve stínu pod lampou.

Opět jsem na místě činu, tentokrát však pod dozorem Moniky s Dixi a Kláry.

Čtvrtek

Návštěva táty v práci. Foto na film Fujicolor c200.

Večer na Dráze s tímto chlupáčem.

Pátek

Velká Británie dnes v noci jako první stát odhlasovala vystoupení z EU.

Jdu dnes do práce s batohem o pár hodin dřív, abych mohl v 21 hodin jet na výlet! Alex, děkuji za zmrzku 🙂

Už sedíme s Klárou a Bučim ve vlaku směr Náměšť nad Oslavou. Popíjíme pívečko a zobáme ovčí sýr.

Tentokrát bereme i stan a tábor rozděláváme na kraji pole před Vícenicemi.

Vařím těstoviny se sýrovou omáčkou z pravého parmazánu. Je to chuťovka 🙂

Je krásná a teplá noc. Měsíc leze nad obzor.

Sobota

Probouzíme se brzy, dusno ve stanu nás nenechá spát. Po snídani a kávě koukám do mapy a plánuji dnešní cestu. Vydáme se na Dalešickou přehradu.

Za chvíli procházíme alejí k Babí hoře a Hartvíkovicemi.

Vyhlídka Wilsonova skála je pořád stejná. Naposledy jsem tu byl s tátou, když jsme stanovali dole v kempu. To už bude snad deset let.

Pěkně tu fouká.

Scházíme dolů do kempu Wilsonka, kde si koupáním krátíme čekání na parník.

Toto je Láďa, kapitán našeho parníku jménem Horácko. Bezpečně nás dopravil do přístavu Dalešice.

A tato slečna nám dělá na parníku průvodce.

Pár snímků z cesty do pivovaru Dalešice.

 

Oběd vaříme na náměstí v Dalešicích. Jen protivná bába od kolotočů nás seřvala, že necháváme psa pít z fontány. Že prý se v ní koupou děti 😀 Tak jsem si v ní potom umyl i ešus.

Pivovar jsme našli, ale konala se zde zrovna nějaká akce se vstupem 250 Kč. Jedno pivko nám ale načepovali.

Následovalo další pivko v malebné hospůdce nedaleko a poté jsme pokračovali přes vesnici. Za půlkou vesnice se ptám babičky v zahrádce, zda jdeme správnou cestou. Přicházejí zvědaví sousedé a chtějí nám pomoci. Jeden pán přiběhl s mapou a ukazuje nám správný směr. Zlatí lidé 🙂

Jó, třešně zrají!

Pomalu se stmívá a ve vzduchu je cítit vlhko. Snad nebude pršet, pořád nemáme kde spát.

Zvedá se silný vítr a my přicházíme na kraj lesa, kde stavíme stan a vaříme výbornou večeři.

 

Sotva ale ulehnu do spacáku, začnu naplno vnímat ten silný vítr. Ve stanu se necítím v bezpečí. Nad námi je spousta větví, které by nás mohly pádem i zabít. Déšť na sebe nenechá dlouho čekat. Musíme jednat. Ani ne po pěti minutách od doby, co jsem zavřel stan, vstáváme a bleskově vymýšlíme náhradní plán. Po cestě, pár set metrů odtud jsme míjeli autobusovou zastávku. To bude naše záchrana, lepší řešení dnes nevymyslíme.

Už prší. Na balení stanu není čas. Vítr byl tak silný, že nám při běhu deštěm s postaveným stanem, praskla jedna nosná tyč.

Dnes spíme pod stanem na zastávce 😀 .

Neděle

Dobré ráno ze zastávky Slavětice! 😀

Naštěstí neprší a můžeme pokračovat v naší cestě. Na snídani raději popojdeme kousek dál od zastávky.

Procházíme přes hráz Dalešické přehrady a Kramolín. K Vlčímu Kopci vede dlouhá asfaltka s alejí, kterou ale míjíme. Odbočili jsme brzy a cesta nás svádí k vojenskému prostoru. Na alej se však následně napojíme.

Nádherná texturka.

U zámku na Vlčím Kopci obědváme.

Pod Vlčím kopcem nám cestu komplikují dřevorubecké práce.

 

A když už opustíme Vlčí Kopec, procházíme vlčím mákem.

Mimochodem, ta hodná paní na fotce ze Zňátek nám napustila výborný bezinkový sirup 🙂

A našel jsem hodinky. Mají prasklý řemínek, vyrobím si na ně kožený.

Z Náměště už si to drncáme do Brna. Skoro jako vždycky v zadním vagónu a s Kozlem v ruce. Buči je úplně mrtvej 😀