20. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

19.7.2016 23:41 · napsal Forest · v rubrice Týdeníček

Velké věci z mého uplynulého týdne (16.5. až 22.5. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Ponožky znamenají na treku hodně. Kolikrát totiž rozhodují o tom, jestli to bude vydařená cesta, nebo plná utrpení. Zatím jsem se pokaždé spokojil s ponožkami Rotex Trek. Jsou levné, odolné a pohodlné. Nic víc snad od ponožek nečekám. Přijde mi zbytečné kupovat drahé ponožky nad 200 Kč, nedej bože nad 500 Kč. To už raději koupím deset párů těch Trek 😀 . Pokud bych často jezdil na nějaké náročné expedice, přemýšlel bych jinak.

Úterý

S Bučim fandíme hokeji. Po divokém závěru jsme vyhráli 5:4 nad Švýcarskem. Zadarmo to ale nebylo.

Streda

S Mončou jdeme naposledy navštívit známou brněnskou fabriku Vlněna. Nedávno totiž začaly demoliční práce a celý komplex jde pomalu k zemi. Koncem srpna už tu nic nebude, jenom to nic.

Nebylo jednoduché se do komplexu dostat. Všechny vstupy jsou zavřené a zapáskované. V areálu jezdí bagry a kromě dělníků, zde prochází i security. Kolo jsem nechal zamčené na zahrádce jednoho pavlačového domu a doufal, že ho nikdo nelapne nebo nezamkne přístupové dveře. Ze stejné zahrádky jsme přelezli dvoumetrovou cihlovou zeď a dopadli na areál Vlněny.

Zvolili jsme taktiku neschovávat se. Naopak, vytáhl jsem foťák a Monika se tvářila jako moderátorka televizních novin. Horší to bylo, když jsme narazili na opravdové kameramany z České televize 😀

Po chvíli toulání, za námi přišla přísně vypadající paní z ostrahy. Spustili jsme natrénovanou básničku o focení a natáčení. Navíc jsme měli ještě jedno eso v rukávu. Monika se zná s Jiřím, který tady bydlí v zamčené části hlavní budovy. Ostraha nám na to skočila a dveře odemkla 😀

Chvíli na to jsme našli i Jiřího, který se s námi vydal prozkoumat další části továrny. Jediná cesta do horních pater vedla přes požární žebřík, který visel až z prvního patra, takže k němu jsme se museli vyšplhat po kovové konstrukci. Celkem adrenalinová záležitost, hlavně pro Moňu v sukni 😀 .

Dřevěné mosty, barevné špulky od vlny, mrtvá a vyschlá kočka (nebo co to je?!) a jedno zákoutí za druhým. Dokonce jsme se dostali až na střechu, odkud byl nádherný výhled.

V podkroví visel ze střechy pytel plný skořápek od vajec. Nechápu proč.

Takový byl náš URBEX – prozkoumávání (ne příliš) opuštěného místa. Za několik dní už to nebude možné. Nikdy.

Všechny fotky si můžete prohlédnou v albu na Facebooku.

Čtvrtek

Dneska byl na delší dobu odstaven můj blog. Když jsem zjišťoval, co se děje, na podpoře poskytovatele mi sdělili, že se jednalo o cílený útok pouze na moji doménu jsemforest.cz. Takže tímto zdravím parchanta, který mi připravil spoustu starostí. Celý web jsem zálohoval a přesunul na jiný server. Aspoň jsem přitom zjistil jednu zajímavost, na tomto webu už mám přes 9000 fotek. To je celkem mazec.

V knihovně měli náhodou jeden z nejlepších průvodců po Jižním Norsku, už ho mám doma 🙂

Na Dráze se dneska fandilo ve velkém stylu 🙂 . Stejně to bylo prd platný, do dneška jsme neprohráli jediný zápas. No a teď nám to natřel tabulkově slabší soupeř.

Pátek

Po nedávné výpravě do Tater a zjištění, že moje nové boty La Sportiva Karakorum jsou příliš tvrdé na celodenní chození mimo sníh, jsem dnes opět oběhal snad všechny outdoor obchody v Brně. Ani jsem v to nedoufal, ale poslední návštěvou byl Hervis Sport ve Vaňkovce. No a tam jsem objevil poslední kus Salewa Rapace s Gore-Texem za necelých 2500 Kč v mé velikosti! Normálně stojí něco málo pod 6 tisíc, po tom jsem musel skočit 🙂 .

Jsou to prý nejlehčí trekové boty na světě, v Norsku dostanou zabrat 🙂 .

Tak snad nebudu muset nějakou dobu vrážet do bot další peníze. Kdybych za tyto tři platil plnou cenu, stály by mě přes 15 tisíc :/ .

Příjemné překvapení mě čekalo na křižovatce při čekání na zelenou. Přišla ke mě slečna, podala mi Sládkovu limonádu a se slovy „To se Ti bude hodit“, zase odešla 😀 . Dost dobrý!