19. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (9.5. až 15.5. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Osm ráno, sluneční paprsky mě vytáhli ze stanu. Bude pěkný den.

Uhlíky stačilo rozfoukat a oheň byl na světě. Káva vařila co nevidět.

Popíjím kávu a v tom si všimnu, jak na mě z houští kouká srnka. Necelých padesát metrů od nás. Než jsem stihl sáhnout po foťáku, odskákala pryč.

Zvěře je tu hojnost. I nalezené brokové nábojnice jsou toho důkazem. Řeka se tady mnohokrát klikatí a tvoří malebné meandry s vysokými břehy.

Myslíte, že nás viděl? 🙂

 

Poslední zamávání Jihlavě a tradá přes Přibice do Vranovic na vlak, který už na nás čekal.

Bylo to pěkné.

Úterý

Pomalu ale jistě se začínám připravovat na brzkou cestu na sever. Procházím outdoor obchody, aby mi neunikla jediná sleva na boty či kalhoty. Ponesu s sebou jídlo na 14 dní, tak musím trošku víc přemýšlet, než když jedu na víkend na Oslavku. Polévkami do hrnečku a čokoládou nic nezkazím. A navíc, oříškovou Figaro mají v levných potravinách za 9,90 Kč 😉 . Jedno je jasný, do odletu NEŽRAT! 😀 .

V Řempu jsem koukal po materiálu na výrobu nepromokavých návleků na boty, vedle mě stála Kristýna a hledala karabinu na obojek pro Maryn. Jaká náhodička 🙂 . Má teď dočasku, hlídá křížence rotvajlera, jmenuje se Fifin. Je super, ani mi nepřišlo, že byl dřív agresivní a pár lidí už pokousal 😀 .

Středa

Tomáš od Gity má narozeniny a Gituš chtěla originální dárek. Vyrobil jsem pro něj kožený náramek s nápisem Damien.

 

A s Gituš a Damíkem jsme potom zašli do kavárny na pivo 😀 .

Naposledy minulý týden jsem psal o dumpster divingu. Dnes se mi podařil jeden z větších úlovků (na místní poměry). Mám radost, tolik jídla by shnilo zbytečně a já mám minimálně na dva dny postaráno o snídani 🙂 .

Čtvrtek

Pomáhám Roumenovi a jeho stěhovací dodávce se Šťopkou stěhovat jednu firmu. Někdy je fajn „odpočnout si fyzickou prací“.

Odpoledne pěkný hokej. Každý náš zápas se teď promítá na Dráze. Člověku se hned lépe fandí s pivkem v ruce a s kamarády po boku.

Dětství na Dráze, to by si přálo každé dítě 😀 . A Klárka 😀 .

V noci, po práci jsem se vrátil. Tady to kolikrát žije ještě dlouho. Jenže se rozpršelo a po jedné hodině i stopě, jsme jeli domů. Vůbec nechápu, jak Pepek dokázal odvést Rampu na řidítkách. V dešti a s tuctem promile brázdili křižovatku jak štika říční koryto 😀 .

Ani pro Lucii není půl druhé ráno žádný čas 😀 . Objevil jsem ji u nás doma.

Pátek

Dorazila mi super věcička do Norska a nejen tam. Vodní filtr Sawyer. Ve zkratce, je to filtr, díky kterému můžu pít téměř jakoukoliv vodu, zdánlivě nepitelnou. Z kaluží, potoků, řek, prostě téměř jakéhokoliv zdroje vody.

Filtr funguje na bázi mikrovláken, které přefiltrují až 99,99999% všech zdraví škodlivých bakterií salmonella, cholera, E. coli, atd. (+parazitických prvoků giardia a cryptosporidium). Výrobce zaručuje životnost přes 370 tisíc litrů vody (což mám do konce života). Je to nejmenší a nejlehčí vodní filtr na světě. Vozí se i do Afriky v rámci humanitární pomoci. Už se nemůžu dočkat, až ho vyzkouším. První křest proběhne až v Norsku 🙂 .

Seznámil jsem se na Dráze s moc fajn týpkem. Říká si Oscar, právě je na cestě po Evropě, pochází z Lotyšska. Dlouho do noci jsme vedli dlouhosáhlé debaty o všem i o ničem. Mám rád inspirativní a hlavně pozitivní lidi 🙂 .

Sobota

Dnešní den byl opravdu výživný a plný piva. Nedávno jsem se upsal, že se zúčastním Pivního běhu Brnem. Závod spočívá v tom, že dvoučlenné týmy musí co nejrychleji navštívit sedm hospod rozmístěných různě po Brně a v každé vypít půllitr piva.

Běžím s Pavlou a náš tým nese zvučné jméno Vítězové 😀

Na startu v Ochutnávkové pivnici jsme každý dostali kartičku na razítka se názvy podniků a začali plánovat nejlepší trasu. Běží 32 týmů, tedy 64 pivařů!

První pivo jen zašumělo a běžíme do další hospody. Desítka by šla, ale někde mají nejslabší jen 11°.

V každé hospodě sedí porota a dohlíží na průběh lití. Po posledním doušku závodník dostane razítko a běží na další metu. Dopravovat se závodníci smí i veřejnou dopravou. Zakázaná jsou motorová vozidla i kola. Jednou jsme se svezli z nádraží na Českou a málem se nám to vymstilo. Po pěti pivech jsme zastávku málem přejeli 😀

Žena může v jednom z podniků vypít malé pivo,což je malá úleva pro již unavenou Pavlu 😀

Do cíle, kde musíme ještě vypít poslední pivo, jsme „doběhli“ v čase 2:20 hod. Vypili jsme si tak krásné 23. místo. Vyhlášení a afterparty se konala ve zdánlivě slušném podniku Verbena v Lužánkách. A tady to byla teprve divočina, zvracelo se všude, jen ne do připraveného kýble 😀

První tři umístěné týmy odběhli závod okolo hodiny! To je neuvěřitelný. Vychází to na 7 piv a asi 8 km běhu.

Ty hezké fotografie jsem si vypůjčil od Tomáše, ty horší jsou z mého mobilu (foťák jsem dnes rozumně nechal doma) 😀 Tady je společná fotografe všech běžců (vlastně jen těch, kteří se udrželi na nohou nebo zrovna neházeli šavli) 😀

Byl to bláznivý závod, který samozřejmě pokračoval na Dráze, poté ve  Spiritu a přes M grill do Leče.

Za svítání jsem na dně sklenky objevil zbytek zodpovědnosti a vydal se s Janou na dlouhou štreku domů. Veliké překvapení pro mě bylo, když jsme se asi za hodinu ocitli před studentským bytem na Hilleho 😀 . Jak už tomu tak bývá, vzbudili jsme spící slečnu na schodech před bytem, jelikož zalomila klíč v zámku 😀 .

Vůbec jsem nepochopil jak, ale do bytu jsme se dostali a do postele snad taky. Ono, sled událostí byl tak rychlý, že jsem nestihl nic zaznamenat 😀 (dobrá výmluva)

Tady je fotka z kalkulačky:

Neděle

Budík mě nevzbudil, telefon samozřejmě vybitej. Můžu být rád, že jsem ho našel. Kolem poledne odcházím z cizího bytu a schovávajíc se před sluncem, kličkuji domů a doufám, že po mně Klára nevyhlásila celostátní pátrání.

Jsem dehydratovaný stejně, jako to maso! První várka do Norska.