9. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (23.2. až 1.3. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Na návštěvě v Komořanech jsem od tety dostal zavařovačku s tibetskou houbou. Od té doby si často dávám domácí kefír. Aneb trocha kultury ke snídani 🙂 . Daří se, za chvilku budu zadělávat na další lahev.

 

Buči má opravdu duši ovčáka. Když už podle něj sedím dlouho u počítače, přijde nenápadně zezadu ke mně a položí si hlavu na moje rameno. Pak začne něco brblat, jakože „pojď sakra něco dělat“ a olizuje mi přitom obličej 😀 . Je s ním sranda.

Tak tady teď pracuju. Večer jsem tady většinou sám. Udělám si kafčo, zapnu fajn hudbu a datluju. Pohodová práce, zatím jsem spokojený 🙂 . Že by jeden ze splněných cílů pro tento rok? Uvidíme.

Úterý

Dneska se stala smutná věc. Nějakej šílenec v Uherském Hradišti bezdůvodně zastřelil 8 lidí a potom, jak říkali na TV Nova se zasebevraždil. Prostě jen tak přišel do plné restaurace a vyprázdnil dva zásobníky do lidí. Připomíná mi to trošku takový americký styl.

Podle mě se mu neměl prodlužovat zbroják. Zbraně sice vlastnil legálně, ale psychicky na tom očividně nebyl dobře, což měl poznat lékař.

Když jsem jel v 1 ráno z práce, doprovázel mě jarní zpěv ptáků. Takový zvláštní pocit, jet v dešti nočním Brnem, po prázdné silnici, všude liduprázdno, na každém semaforu bliká oranžová a do toho zpívají ptáci. Silnice jsou jen moje, v noci potkávám jen taxíky a policii.

Středa

Tiskl jsem vizitky, které jsem navrhoval pro Šimy lakovnu. Příště zvolím asi trošku větší písmo, ale i tak to vypadá celkem dobře.

Lepíme ouška, ale asi to nemá moc smysl 😀 .

Pořád má lysinky okolo očí, ale je vidět pokrok. Mazání pomáhá.

Mohlo by se zdát, že se všechno točí okolo Bučiho. Ono to tak z části je 😀 . Rychle jsme si na něj zvykli a já už ani nevím, jaké to bylo bez něj.

Čtvrtek

Původně jsme měli v plánu jet na menší výlet, ale Kláře už včera nebylo dobře a dnes ráno kašlala jak tuberák. Tak jsme raději zůstali doma. Já měl aspoň čas na práci, udělal jsem celý web.

A večer jsem strávil v kuchyni a pokoušel se o svoji první domácí pizzu 🙂  A pokus dopadl dobře!

Určitě ji zanedlouho upeču znovu, tak jsem sepsal jednoduchý recept. Můžete si ji taky udělat 😉

Recept na pizzu ala Forest

Následující recept vyjde na 2 klasické plechy pizzy.

Ingredience:

• 500 g hladké mouky (já smíchal 250 g hladké a 250 polohrubé)
• droždí (cca 1/2 kostky) = 20 g
• voda
• cukr, sůl
• olej
• rajčata, protlak
• česnek
• pepř, bazalka, oregano, čili
• něco nahoru dle chuti: sýr, salám, paprika, vajíčko, slanina, krevety, olivy, žampiony, …

1. Příprava těsta

Do misky nalijeme 50 ml vody (opravdu jen tak málo) a rozdrobíme do ní půlku kostky droždí, přidáme špetku cukru, zamícháme a dáme bokem, aby se vytvořil kvásek (to poznáme podle bublinek na povrchu). Do větší mísy nasypeme půl kila mouky, špetku soli, trochu oleje, kvásek, přiměřeně vody a vypracujeme těsto. To by nemělo lepit a konzistencí bych ho přirovnal k těstu na pizzu 😀 .

Těsto v ručně krásně vyhněteme a rozdělíme na dvě poloviny. Zakryjeme utěrkou a necháme cca na hodinu odpočnout – těsto vykyne skoro na dvojnásobek. Mezitím máme čas na přípravu základu a ingrediencí.

Po vykynutí těsto rozválíme na cca 3 – 5 mm ve tvaru plechu a položíme na pečící papír na plech. Okraje můžeme potřít olejem.

2. Příprava základu

V misce rozmícháme rajčatový protlak s pepřem, solí, bazalkou, oreganem a dalším kořením podle chuti. Můžeme přidat na oleji orestovaný česnek (bacha, ten stačí jen ohřát, nesmí změnit barvu, aby nezhořkl). Lžící potom základ rozetřeme rovnoměrně po povrchu těsta.

3. Něco nahoru

Já měl v lednici žampiony, tak jsem je nakrájel na plátky, přidal slaninu, salám, papriku a sýr. Dobré jsou ještě proužky čerstvých rajčat. Prostě na základ naskládejte co chcete a hurá do předehřáté trouby na 200 °C na cca 12 minut.

Nechte si chutnat!

Abych nerušil recept, fotky z přípravy jsou tady:

Nenakynuté a nakynuté těsto na pizzu.

Nachystané ingredience a základ na pizzu.

Rajčatový základ a ingredience na těstu.

Hotová pizza vytažená z trouby. Je opravdu tenká a chutná 🙂 .

Pátek

Dnes ráno mě zasáhla smutná zpráva. Krakonošovi zastřelili Kelišku 🙁 . Prý spal, když zaslechl, jak se do jeho stanu někdo dobývá. Vykřikl, a to byl povel pro Kelišovou, aby hlídala. Vyběhla ze stanu a zaútočila po muži co se vloupal do stanu. Jenže to byl policista 🙁 . Ten se samozřejmě nechtěl nechat pokousat, tak Kelišku střelil.

Policie prý po někom pátrala. Víc informací nemám. Je to smutný, Keliška byla vychovaná a oddaná a na to doplatila. Celý den Krakonoš proplakal na nádraží, je mi ho líto.

Toto je jeho fotka, slabší povahy nekoukat.

Dnes je kvůli rekonstrukci naposledy uzavřený Pisárecký tunel. To je výzva a kluci uspořádali ilegální cyklojízdu „Tunelování Brněnský Norek“. Ve skupině asi patnácti bajkerů jsme projeli tři brněnské tunely včetně uzavřeného Pisáreckého.

Větší adrenalin jsem dlouho nezažil. Na kruháči u Kampusu jsme se shromáždili, zhasli přední světla, aby nás security stojící u tunelu neviděli a rozšlapali kola na maximum. Na ten výraz hlídačů před vjezdem do tunelu nezapomenu. V klídku si tam stáli u boudy, když najednou proti nim bleskově se přibližující nezastavitelná skupina odhodlaná projet tunelem za každé situace. Byla to otázka pár sekund. Překvapili jsme je, že nestačili ani otevřít pusu.

Po dálnici jsme přes Krpole projeli posledním tunelem až na Tomkáč. Tady byl cíl a přesunuli jsme se na pívečko na Dráhu. Zapsali jsme se jako účastníci do Kroniky, trošku popili a pokecali. Po dlouhé době jsem se viděl s Matesem a Mirou z YesMan Crew.

Byla to makačka, ani nevím kolik kilásků, ale pořád se jelo na doraz.

Za ten adrenalin a strach z pokuty to stálo!

Update: Tady je video z alleycatu Brněnský Norek 2015

Sobota

Napsala mi Naty, že čte týdeníčky a jestli bychom nechtěli seznámit Bučiho s jejím štěňátkem novoskotského retrívra. No jasně že chtěli! Zašli jsme do Lužánek. Indy je moc krásnej, s Bučim si rozuměli a vyřádili se 🙂 .

    

Z Lužánek jsme jeli do Bystrce. Děda byl minulý měsíc na vyšetření a tento týden mu byla potvrzena rakovina prostaty 🙁 . Karcinom prostaty zní ale mnohem líp. Bere to dobře. S léčbou musí trošku počkat kvůli nachlazení. Bude to dobrý doufám.

Neděle

Jedeme na výlet se ségrou! S tou ségrou, která si od kamarádky nechala propíchnout pusu 😀 .

Vláčkem jsme dojeli do Blanska. Nebyla by to správná jízda, kdybychom nepřejeli jednu zastávku, tak jsme se prošli trošku víc 😀 . My to tak prostě máme, když už nastoupíme do správnýho vlaku, tak aspoň přejedeme cílovou stanici 😀 .

V Blansku jsme našli jednu kešku a pokračovali přes Klepačov do lesů.

   

Potkali jsme dřevorubce. Je to takový smutný pohled na ty zdevastované mýtiny. Jakoby nám les umíral před očima.

Cesta se krásně klikatila. Na několika místech jsme našli poslední hroudy sněhu.

Hlad nás donutil na chvíli sejít z cesty. V poledne jsme se usadili na oběd. Na mapě byla zaznamenaná značka jeskyně, tu jsme ale hledali marně. Oheň jsme rozdělali v takové dolině.

Jak je dobrým zvykem, po dobrém obědě, dobrá káva.

Deniska měla včera 16. narozeniny! Připravil jsem menší překvapení a po obědě jsme bouchli šampaňské 🙂 . Všechno nejlepší, ségro!

Jsme už kousek od Rudic, kde se nachází cíl naší cesty – starý větrný mlýn.

Místy působil les pohádkově. Jako bychom byli v malém Yosemitském parku 🙂

Pravděpodobně letošní poslední šáhnutí na sníh.

Nadšení po příchodu z lesa do Rudice jsme neskrývali 😀 . (Za tu fotku mě ségra možná zabije.)

Kouknu na mapu a říkám: „ten mlýn je tam, tudy vede zkratka přes pole“. Vydali jsme se přes pole, nabrali spoustu bláta a zjistili, že jsme úplně na druhé straně od mlýna 😀 . Takže jsme to zase vyšlapali nahoru.

A potkali jsme koníky! Prohodili jsme pár slov s majitelkou, která byla nadšená z Bučiho a my naopak z jejich koní.

V malebné hospůdce u mlýna jsme chvilku poseděli u píva a čaje.

Toto je rudická kaple Sv. Barbory. Zajímavá stavba, připomíná mi Ameriku.

Byla zima a do toho začalo pršet a stmívat se. A my jsme teprve kousek za půlkou cesty.

Na tomto místě nám přímo před očima přeběhly dvě srnky. Škoda, než jsem stihl zaostřit, zmizely v houští. Tyto srnky mi ale neutekly 😀 .

U Máchova pomníku nám došlo, že musíme stihnout vlak, který jede za hodinu a deset minut. To teda byla výzva. Poslední kilometr jsem už musel svítil mobilem, abychom viděli na cestu. Vlak nám jel za 6 minut po příchodu na nádraží v Adamově. Tomu říkám adrenalin na závěr.

Moje milované botky dostaly dneska těžce zabrat. Není nad první březnový výletík 🙂 .

Trasa má necelých 20 km, náročnost terénu je nízká, udělejte si výlet 😉 .