8. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (16.2. až 22.2. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Tak mám novou práci. Nebo prozatím dlouhodobou brigádu. Dneska jsem byl na školení adminů. Náplní mé práce bude dalo by se říct správcování několika mírně kontroverzních stránek a portálů.
Stal jsem se samoplátce zdravotního pojištění, což je pro mě taková daň za svobodu.
S pracovní dobou jsem moc spokojený, střídat se budu s Kájou a termíny si určujeme dohodou. Večerní směny mi budou určitě vyhovovat. Však hned dneska večer jdu na první večerní směnu. Těším se a zároveň jsem trošku nervózní, protože tam budu první den a hned sám.
Vedle v obchodě Na kopečku mají výborné Bavorské vdolky 🙂 Ke kafíčku na dvorku je to nejlepší.
Jedu na první večerní směnu. Kancelář máme v budově Sokola na Kounicové, úplně nahoře. První směna byla výživná. Těsně před odchodem mi napsal zákazník, který oháněl po kreditech. Hodinu jsem kvůli tomu přetáhl a domů jel ve 2 ráno.
V celé budově je tma a ticho. Jen já a moje kolo jedeme domů spát.
Úterý
Tak jsme byli potřetí na veterině. Veterinářka provedla seškrab a naše podezření na demodikózu se potvrdilo. Není to ale žádná tragédie. Dostali jsme takovou smradlavou vodu a šampón, které budeme ob den aplikovat na postižená místa. Hned po příchodu jsme se na to vrhli. Šampón se jmenuje Peroxyderm a ta smradlavá vodička Ectodex. Je to taková kyselina, mělo by se s ní pracovat v rukavicích a my to Bučimu natíráme okolo očí. Nic příjemnýho, musí to ale zvládnout.
Cestou z veteriny jsme potkali vykolejenou šalinu.
Po koupeli to vypadá snad ještě hůř.
Toto je krásný výhled z naší kanceláře. Je vidět jak na Petrov, tak Špilas. Odtud budu pozorovat západy sluníčka.
Když jsem šel dnes do práce, nečekal jsem, jaké dobrodružství na mě čeká v 1 ráno. Při odchodu domů, s kolem na rameni jsem sešel ke dveřím, které se na noc zamykají. Klíče jsem včera dostal, dokonce s nimi už po práci odemykal. Dnes, ty stejné dveře, ten stejný klíč, ale odemknout nešlo. Klíč sice zapadl, ale otočit se nedařilo. Během půl hodiny jsem vyzkoušel snad všechny polohy, nadzvednout dveře, ale nic nezabíralo. Ze zoufalosti jsem zavolal Kláře, která za chvilku přišla, aby zkusila otevřít z druhé strany. Klíče jsem jí hodil oknem v prvním patře. Taky nic. Bylo už dost hodin a já nehodlal strávit noc v budově Sokola, musel jsem jednat 😀 . Když to nejde dveřmi, musí to jít jinudy. Nabízí se okno v prvním patře. To se naštěstí dalo otevřít. Z okna je to na zem asi 3-4 metry a to je celkem o hubu. Navíc jsem byl na kole 😀 .
Vylezl jsem z okna a všiml si, že vedlejší okno, které je součástí druhé chodby je také pootevřené. Přelezl jsem do něj. Ocitnul jsem se na chodbě plné kytek, asi tady bydlí správce budovy, svítilo se. Potichoučku jsem sešel dolů, kde stály prosklené dveře. Moje jediná šance byla, že budou otevřené. Byly. Ufff, oddechl jsem si. Od dalších dveří vedoucích na svobodu jsem měl klíče. Jsem venku!
Pár hodin jsem si připadal jako ve vězení.
Druhý den v nové práci a hned takové dobrodružství. Vsadím se, že do dnešního dne fungovaly dveře 20 let, přijdu já a zaseknou se 😀 . Sranda.
Středa
Há, jel jsem na kole na úřad pořešit pracovní smlouvu a píchl jsem duši. Naštěstí jsem byl kousek od Dráhy, tak jsem kolo nechal u Kevina v dílně a došel to pěšky. Rovnou jsem si objednal nový plášť, takže již brzy nebudu jezdit na zteřelém Dunlop plášti z roku 86 😀 .
Už nejsem cyklopanic!
Čtvrtek
Dopoledne přijel Benoušek a nafotili jsme pár produktů pro jeho eshop. Včetně takové blbůstky, která drží ponožky při praní, nebo ve skříni 😀 .
Odpoledne jsem šel unavit Bučiho do Lužánek. On když už si nechce moc hrát, vezme si klacíček, lehne si a okusuje 😀 . Je zlatej, dělá mi radost.
Pátek
Koupil jsem si v sekáči úžasnou košili za 60 Kč 🙂 Od teď nekupuju nové oblečení. Vykoupali jsme Koblížka a se západem slunce jsem se vydal na pivko do Vačice za bývalými kolegy z Gostolu.
Seznámil jsem se s mým nástupcem a další kolegyní. Paní Maďaričová byla jako vždy plná energie a dobré nálady. A pan Maďarič mi předal VIP vstupenku na jarní výstavu nožů. Kluci Jarek, Standa a Peter nedošli.V Gostolu to chodí pořád stejně, tam se něco změní až přijde Zubatá.
Poměrně brzy se všichni rozutekli, zůstala jen Vlaďka a za chvilku přišla Klára s Benouškem a Jarkem. Tak jsme ještě poseděli.
U stolu naproti to vzali zodpovědně 😀 .
Toto je snad první fotka, kde Beny nemá prostředníček před obličejem 😀 . Neuvěřitelné.
Sobota
Jedeme dělat oheň za Luckou do Bystrce! Mám radost, pomalu se z tohoto našeho občasného setkání u ohně stává tradice. Jen nám chybí víc spřízněných duší se společným smýšlením, jako je to naše. Takže pokud toto čtete a rádi byste s námi občas zašli posedět u ohně, opéct špekáčky, a užít si trochu přírody kousek od města, dejte mi vědět, budeme rádi 😉 .
Opékali jsme špekáčky, vařili kafe v ešusu a samozřejmě to nejlepší – opékaný sýr 🙂 .
Bylo nádherné, takové jarní počasí. Lucka správně dodala, že ptáčci už zpívají jarní písně, to znamená, že jaro je za rohem.
Mám vás rád, děcka.
Lucka je nejhodnější a nafotila nám pár společných fotek. S Bučim je totiž obtížný vůbec cokoliv nafotit, tak jsem za tyto fotky moc rád 🙂 .
Zmínili jsme se Lucce, že plánujeme společnou dovolenou s kamarády k moři a Lucka bez váhání souhlasila s nabídkou, že by mohla jet s námi 🙂 . To je skvělý z několika důvodů. Zaprvé – bude sranda, zadruhé – budu na na fotkách, páč Lucka moc hezký fotí (tady je její FB stránka – mrkněte).
Někdy to vypadá, že vás chce zastřelit, ale to ona jen tak dělá 😀 .
Přidávám snímky fotografií z analogu:
Neděle
Byli jsme nakoupit do Tesca v Krpoli. Teda vlastně Klára nakupovala a my s Bučim jsme to hlídali z planýrky. Buči chytal signály jedním uchem 😀 .
