53. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (28.12. až 3.1. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Vypaloval jsem logo na nové kožené pouzdro, které jsem včera vyrobil. Šlo to lépe než do dřeva a pěkně to smrdělo 😀 .
Otevřel jsem pečený čaj lesní směs od babičky z Vyškova. Ideální společnost na dlouhé zimní večery.
Úterý
Tak jsem se pustil do dalšího projektu. Jako bych jich měl málo rozdělaných. Na začátku byl kus dřeva z palety a na konci bude stojan na tužky.
Vznikla přitom spousta hoblin, které určitě brzy využiju při rozdělávání ohně na vandru.
Dnes nás opustila legenda Lemmy Kilmister. Určitě už tam nahoře dopíjí první pivko a objednává další. A nepije sám.
Středa
Za 24 hodin to bude rok, co jsme našli Bučiho a nechali si ho. Takový malý ťutínek to byl a co z něj vyrostlo!
Vyzvedli jsme Gitušku s Damiánkem u stadionu a šli se projít do Lužánek. Náhodou jsme se zastavili na místě, kam se odráželo krásné světlo z kovové střechy protějšího domu. Naskytla se mi tedy taková přírodní odrazka a té jsem musel využít 🙂 . Damík už brzy bude mít taky rok.
Na oběd jsme zašli do čínské restaurace na Lidické.
Čtvrtek
Poslední den tohoto roku jsme strávili u nás doma v úzkém kruhu přátel. Žádný bejkárny ve městě, zato pořádný žvanec a dobrý pití. Jedna dobrota následovala druhou. Sladký, slaný, vždyť je to jedno.
Nejen, že slavíme příchod nového roku, ale také rok od příchodu Bučiho. Za ten rok se mi zdá, že Bimbo omládl o dobrých pět.
Zatímco v Dubaji hoří třicet pater luxusního hotelu, centrum Mnichova bylo uzavřeno kvůli nebezpečí teroristického útoku. Do hlavního města Francie se cestovkám podařilo dostat spoustu turistů díky super slevám (když do válečné zóny, tak jedině se slevou 😀 ). Až na několik výlevů vandalů, proběhly oslavy v poklidu bez ohňostrojů, které se stejně jako v Bruselu jen promítaly. Hůře na tom byl Kolín nad Rýnem, kde v noci proběhlo několik sexuálních útoků na ženy. Prý to mohli být imigranti, ale co já vím.
No a takto jsme slavili my 🙂 .
Co se letošních ohňostrojů týče, nebylo skoro nic vidět přes mlhu.
Lucie má radost z tikajícího orloje v televizi, zlaté 😀 .
Benny neukazuje prostředníček, protože má daleko důležitější práci.
0:00 Připíjíme! A předsevzetí? Klára se nechce tolik rozčilovat 😀 Tomu dávám dvacet minut, než dopije lahev vína.
Zkoušíme mimiku, zdá se v pořádku.
Holky si nad ránem vytvořily v posteli své doupě lásky 😀 .
Pátek
I minulý Nový rok jsme se probudili do zasněženého rána, nebo spíš poledne.
Se začátkem nového roku lidí přichází s předsevzetími, v mém případě jde spíš o nové sny a cíle. Ten nejdůležitější cíl je letos nové bydlení. Budu se snažit i více cestovat a stále fotit.
V plnění snů a cílů mi pomáhá tento jednoduchý rozpis. Díky němu se nikdy nebudu nudit a všechen volný čas tak věnuji plnění cílů a růstu.
Sobota
Když nevíme, co s volným víkendem, jedeme na Oslavku. Chtěli jsme jet brzy, ale spánek nás nepustil. Vyjeli jsme v devět. Keška nás zavedla na vyhlídku nad nádrží Vícenický žlab. Zbytečně jsme se plahočili do kopce, mohli jsme pohodlně přijít shora. V létě to tu musí být fajn, ale i zimní z půli zamrzlá přehrada má svoje kouzlo.
Je zima a vlezlo, naštěstí máme teplý čaj v termosce 🙂 .
Do Údolí jsme šli tentokrát jinou cestou. Od hráze přehrady přes les a Zňátky. U Čertova mostu se objevila nová keš, kterou jsem instinktivně našel i bez vybité GPS v mobilu.
Na březích řeky se pomalu tvořila ledová krusta a zmrzlá cesta taky pěkně klouzala. Vyškrábali jsme se k boudě. Překvapil mě nově vykácený pruh houští pod boudou a několik pokácených vysokých smrků. Před rokem jsme na tomto místě stanovali v zubříku. Tak se zdá, že zde vznikne nová mýtina.
Teploměr hlásil – 5 °C, rovnou jsme zatopili v kamnech, ať se srub stihne do večera vyhřát.
Dřeva kolegové před námi nachystali požehnaně, ale stejně jsem hodinu nosil a sekal další. V zimě se stmívá brzy a dřeva není nikdy dost. Sekera i pouzdro sloužilo výborně.
Fotka za analogu:
Zamlžená okna hlásí přijatelnou teplotu, venku se stmívá a já vyrazil pro vodu do studánky. Po cestě jsem několikrát pěkně spadl, div jsem nejel po prdeli až k řece 😀 .
S vodou jsme si mohli uvařit špagety k večeři. Já měl hlad jak vlk.
Cestou jsem nasbíral drobet mrazem přešlých šípků na čaj. Spařil jsem je vařící vodou a osladil. Čaj chutná výborně, jen sedlinu jsem musel cedit přes zuby 😀 .
Z čaje se kouří, otevřeli jsme každý svoji knihu a za svitu svíček se začetli. Máme vyzkoušeno, že hřbitovní svíčky v alobalovém kelímku vydrží nejdéle a vydávají nejvíce světla. Z kamen se ozývalo jemné praskání.
Pro mě nejlepší způsob odpočinku. Vyjet do přírody, zatopit v kamnech a s plným břichem popíjet dobré pití.
Dopili jsme Morgana s Colou, který nám zbyl ze Silvestra a ulehli do spacáků. Buči zapadl mezi nás, aby mu neunikla ani trocha tělesného tepla. Dobrou noc!
Neděle
Pro Kláru byla noc příšerná. Od čtyř hodin klepala zimu, tak jsem za svitu čelovky znovu rozdělával vyhaslý oheň. Ráno klesla rtuť teploměru na – 8 °C. Dopoledne vstáváme a pomalu se dostáváme do tempa.
Znovu jsem rozdělal oheň a přitom jsem se nešikovně sekl sekyrkou do ukazováčku. Naštěstí jsem večer sekeru brousil, takže to byl řez jak žiletkou, který brzy sroste.
Po snídani vaříme čaj na cestu a jako první v tomto roce se zapisujeme do cancáku. Věděli jste, že oheň nemá stín?
Ještě umýt ešus od kávy, to se dělá takzvaně „zakvedlat a chléstnout“ 😀 . A můžeme vyrazit na vlak směr Brno. Je mlhavo a sychravo, sem tam spadne nějaká vločka.
Vodopády na Hučáku pěkně zamrzají.
Pohled na zimní království Oslavky od Čertova mostu.
Fotky z analogu:
Klářin přechod divoce rozbouřeného potůčku 😀 .
Kávička v čekárně na vlakovém nádraží v Náměšti. Trošku se mi zamlžilo sklo 😀 .
Tak takový byl oficiální poslední týden roku 2015. Skvělý!
