46. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (9.11. až 15.11. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Je tu velký milník. Začínám psát celkově 150. týdeníček. A za pár týdnů dokončím 3. rok psaní týdeníčků.

Roman včera večer narychlo sháněl pomocníka na dnešní stěhování. Taková brigoška se vždycky hodí. Přestěhovali jsme celou rodinu z Jundrova do Hustopečí.

Pokud byste potřebovali cokoliv přestěhovat, Romana fakt doporučuji. Postará se o všechno kolem. Jeho webovky jsou www.sestopkou.eu

Nesnáším sekání naší zahrady. Musím použít tři spojené prodlužky, které všude zavazí a musím dávat bacha, abych nepřejel kábl. Naštěstí už letos nebude moc potřeba sekat.

Úterý

Na skok jsem navštívil kamarády Na Dráze.

Jak je u mě zvykem, přijdu v noci domů a mám hlad. Dneska jsem se připravil a nakoupil ingredience. Bude se připravovat chilli con soja, aneb vegetariánské chilli con carne.

Tento recept jsem nedávno poprvé ochutnal právě Na Dráze a moc mi chutnalo, takže tady je recept.

Chilli con soja, neboli vegetariánské chilli con carne

Ingredience:

• 150 g sójového granulátu
• hodně koření – nějakou oblíbenou směs, já použil šašlik a grilovací
• 2 větší cibule
• 5 stroužků česneku
• worchester a sójová omáčka
• cca 300 ml loupaných rajčat nebo protlaku
• konzerva kukuřice
• konzerva červených fazolí
• chilli papričky (počet a velikost záleží kolik snesete 🙂 )
• sůl, pepř, olej
• rýže + hřebíček (nemusí být, ale je fajn ho mít)

Postup:

Dle návodu vaříme sóju, v průběhu vaření ji okořeníme připravenou směsí. Kořením nešetříme, může klidně padnout i celé balení. Po cca 20 minutách vaření sóju zcedíme a vymačkáme nálev.

Na oleji osmahneme nadrobno nakrájenou cibulku. Jakmile cibule začíná sklovatět, přidáme uvařenou sóju a smažíme společně.  Za chvíli přidáme rajčata či protlak (může být obojí) a počkáme, dokud se chutě nespojí. Pak přijde řada na slitou kukuřici a fazolky. Vše necháme nějakou chvíli na středním plameni a mícháme. Ke konci přidáme prolisovaný česnek a chilli papričky. Dle gusta dochutíme kořením, worchesterem či sójovou omáčkou.

Nejlepší příloha je hřebíčková rýže. Ta se vaří stejně, jako normální, akorát do osolené vody nasypeme hrst hřebíčků. Jako přílohu můžeme také použít čerstvý chléb.

Je to pikantní a mňamózní! 🙂

Středa

V potravinách Na Kopečku mají výbornou česnekovou pomazánku!

Projekt omotávky na řidítka: slepil jsem všechny kožené kroužky, každý zvlášť a jeden po druhém navlékl na řidítka. Drsný povrch a přesahy jsem po zaschnutí obrousil smirkem. Byla to dřina, jednu půlku řidítek jsem brousil tři hodiny. Prášilo se fest.

 

Dost jsem se zapotil 😀

Výsledek stál za tu dřinu, vypadá to skvěle. A hlavně, drží to a kroužky se neprotáčí. Jsou teplé a příjemné na omak. Mám radost! 🙂

Srovnání, zítra mě čeká obrousit pravou stranu.

Čtvrtek

Omotávky jsou kompletně hotové! Dodělal jsem i druhou stranu a jsem z nich nadšený. Strávil jsem nad tím tolik času, že by mě mrzelo, kdyby se třeba rozlepily. Teď vypadají dobře a až chytnou patinu, budou ještě lepší.

Pokud se omotávky osvědčí a vydrží aspoň měsíc, vyrobím další kroužky a pokryju celé berany. Mám aspoň práci na dlouhé zimní večery.

Můj Arab v celé své kráse 😀 .

Pátek

Pátek 13. Tak nám pomalu začíná 3. světová válka. Islámští teroristé zaútočili na šesti místech v Paříži, přes 130 mrtvých civilistů. Francie hned reagovala a shodila bomby na několik cílů v Sýrii. Už teď to není sranda, uvidíme co přijde dál… Určitě to bude mít dopad na celý svět a boj proti terorismu.

Mám radost, časopis Foto Video zveřejnil na svých stránkách moje portfolio s krátkým povídáním 🙂 .

Celý den jsem nadšeně jezdil po městě, nakupoval a testoval omotávky. Koupil jsem v bazaru krýgl na Dráhu, rámeček na fotku, nová blikátka od Nakece, hadičku na stáčení vína a hnojivo na čili papričky.

Na Dráze jsem se před časem seznámil s Bohumilem Stejskalem, Bobem. Dnes jsem byl pozván k tomuto zajímavému člověku do ateliéru či pracovny ve Zbrojovce.

Bob tady několik let trvale bydlel (teď už jen střídavě), tvořil a tvoří dodnes. Vyrábí různé doplňky do bytu, jak on sám nazývá „green industrial“ s uměleckým nádechem a jedinečností. Snaží se kombinovat studené prvky (plechy, trubky, sklo, …) se špetkou přírodních a barevných komponentů. Recyklace se také odráží v jeho tvorbě.

Prošli jsme několika mřížemi, rozpadlým schodištěm a dostali se do prvního patra pomalu chátrající budovy. Prach, zima a všude se válelo spoustu zajímavých věcí. Někdo by je mohl nazvat harampádím, ve skutečnosti jsou to jen nedokončené projekty.

Bob a jeho složitá osobnost.

Sedli jsme na oprášené židle, Bob natáhl prodlužku a uvařil kávu. Z batohu vytáhl zákusky a pohostil nás.

Pozval mě, abych nasál atmosféru a vyslechl si jeho příběh, historii, jak začínal, čím si prošel a v jakém stádiu se nachází nyní. Chce se začít jaksi ukazovat „ve světě“ a rád by vytvořil jakýsi online inventář svých projektů. Jakmile dokončí posledních pár kousků, nafotíme je a vystavíme.

Taky si libuje ve světlech.

Sobota

Klářin táta si pořídil štěňátko ovčáka a přišel nám ho ukázat. Je zlatej, že? 🙂 Agnes už pomalu, ale jistě dosluhuje, musí ještě vychovat tohoto prcka. Buči už si myslel, že má nového brášku.

V Hornbachu jsem koupil takové šikovné ocelové kartáče do vrtačky. Obrousil jsem celý stůl, který mám rozestavěný na dvoře.

Konečně nám dorazila matrace na novou postel. Ale já místo toho, abych postel složil, raději jsem jel na kolo s Tomášem a Terkou. Však co, venku svítí sluníčko a postel nikam neuteče.

Cyklovýlety musí zákonitě končit v underground Na Dráze.

Přesunuli jsme se do našeho hnízda a po cestě nakoupili nějaké ty tekutiny a pochutiny. Tomáš mi pomohl sestavit postel a na internetu jsme hledali zajímavé opuštěné místo, které bychom mohli zítra prozkoumat. Přišel i Beny s Lucií a Radkem:) .

Po pěti letech spaní na rozkládacím gauči, byla pro nás nová postel velkou událostí.

Neděle

Po včerejším náročném večeru, nebylo jednoduché vstát brzy. Náš plán o návštěvě opuštěného místa se i přesto stal skutečností. Kouzelnou dodávkou přetvořenou na obytňák jsme vyrazili prozkoumat velkou opuštěnou budovu bývalé LDN – léčebnu dlouhodobě nemocných.

Prvně jsme prolezli prádelnu, budovu hned vedle nemocnice.

Cihlový zátaras hlavního vstupu nejspíš dlouho nevydržel návaly feťáků a urbexářů. Jeho zbytky jsme překročili a ocitli jsme se v přízemí nemocnice.

Zbytky rentgenového zařízení.

Zbytky promítací místnosti.

Prosvětlená jídelna.

Točité schodiště s tmou na konci nás děsilo, když prozkoumat, tak všechno!

Klára nějak nebyla ve své kůži 😀 .

 

Ve sklepě jsou některé místnosti opravdu strašidelné. Obzvlášť, když jsem si svítil jen malou přisvětlovací diodou na foťáku. Připadal jsem si jako v Dachau.

Našli jsme několik spisů týkajících se bezpečnosti práce a technické údaje. Poslední zápisy se pohybují okolo roku 2008. O tři roky později nemocnice ukončila provoz.

Kumbálek, který sloužil jako kancelář.

Sympatická kuchyňka a polička z dílny.

Harampádí a úniková cesta, kterou nikam neutečeš.

Bezpečnost práce zde dodržovali do úplného konce.

Mají v tom jasno.

Dětské oddělení s vitráží a výtahová šachta.

Společná fotka v luxusní koupelně.

Touto kráskou jsme přijeli a snad taky odjedeme.

Něco tady smrdí. Kromě smrti byl všude cítit takový ten nepříjemný vtíravý nemocniční smrad. Spousta pacientů tady určitě prožilo své poslední dny života.

Strojovna v podkroví a budova z venku.

Prošmejdili jsme všechna patra, kompletně celou budovu. Zajímavé místo s jakýmsi mystery nádechem, asi jako většina opuštěných míst. Odjeli jsme hledat nedalekou kešku, nenašli jsme.

Budu respektovat nepsaná pravidla urbexu a přesnou polohu navštíveného místa nezveřejním. Taky jsme ji neznali, ale kdo hledá, najde. Stačí chvíli googlit. Ale když se hezky zeptáte… 🙂 .

Večer nadešel čas na stočení vína. Bouřlivé kvašení skončilo, bohužel nemám průhledný demižon, ale dle poslechu je víno hotové. Zasunul jsem hadičku a samospádem stočil cca 5 litrů vína. První košt mě trošku zklamal, víno není tak sladké, jak jsem si představoval. To nevadí, nechám ho týden odpočnout, přidám cukr a jestli bude dobré, budu mít radost 🙂 .