43. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (19.10. až 25.10. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Po včerejším profi výkonu jsem celej rozlámanej. Bowling, motokáry, alleycat závod, squash hned po sobě, to mi dalo zabrat.

Vyrobil jsem Bučimu hračku na jedno použití – do petflašky jsem udělal dírky a naplnil pamlsky. Taková pitomost a jak byl nadšený 🙂 .

  

Úterý

Jel jsem s mámou a Milanem do Kiku pro novou skříň ségře do pokoje. Doma jsme se hned pustili do skládání. Sranda to moc nebyla, návod na sestavení dělal nějakej jantar.

Takto my koukáme na Breaking Bad, teda kromě Kláry, ta věčně čučí do mobilu a hraje nesmysly.

Středa

Samorost už mám na stole. Potřebuju sehnat správnou objímku s káblem a lampička je na světe.

Už třetí den obědvám řízek, udělal jsem jich fakt hodně 😀 .

Udělal jsem pořádek v kuchyni a uspořádal nedělní nákup z Makra. Cukru a mouky máme na rok. Musíme přes Vánoce hodně péct.

Ještě lepší hračka pro Bučiho je pletenec ze starých triček. Třídil jsem trička, které jsem neměl víc jak rok na sobě a už jsem je chtěl vyhodit, když mě napadlo je naposledy využít. Nastříkal jsem trička na pruhy látky a upletl takové kousátko 😀 .

Čtvrtek

Přišla mi milá zpráva od čtenáře Týdeníčků. Doufám, že se nebude zlobit za zveřejnění. Udělal mi moc velkou radost 🙂 . Vážím si každého čtenáře, děkuji za podporu a zdravím!

Byli jsme se s Bučim projít do Lužánek za pejskama. Jako každej se potřeboval vyblbnout s fenečkama 😀 .

Klára si odskočila z práce vyvenčit Garpa.

Park už je kompletně zbarvený do podzimu. A Buči se nám za ten rok taky pěkně vybarvil. Prvního listopadu oslaví první narozeniny.

Barvy podzimu v Lužánkách.

Doma jsem našel balíček rýžového papíru, a tak jsem zkusil uvařit vietnamské zeleninové závitky. Je to pracné, ale chuťově výborné. Po osmažení byly krásně křupavé.

Pátek

Razíme na divoký křen do Soběšic. Zachtělo se nám křenové omáčky z čerstvého selského křenu. Vzpomínal jsem, že v těchto místech jsme kdysi dávno chodili na křen s tátou. Od té doby jsem o divoký křen nezavadil, ani nevím, jak přesně vypadá. Měl jsem jen malou představu.

Kromě hledání křenu jsme se krásně prošli až ke koním u Bílovic. Dalo by se říct, že jsme obhlídli terén a zanedlouho se vrátíme náležitě vybaveni. Chce to polní lopatku.

Hvězdník roční (to mi řekla kouzelná kniha).

Jednou si udělám radost, půjčím si koně a projedu se. Ranč u cesty má v nabídce hodinovou projížďku v přírodě za 290 korun. Ale třeba v Ivanovicích pořádají i celodenní nebo 4 hodinové výlety za 800 korun.

Teoreticky bych si mohl pořídit koně na zahradu a kolo pověsit na hřebík, přemýšlel jsem u jednoho oroseného 😀 .

 

Našli jsme i kešku na stromě, kterou jsme hledali před třemi lety s Deniskou. Buči na mě čekal dole a dělal psí kusy 😀 .

U koní je hezky. Jablko nespadlo daleko od lopaty 😀 .

Přišel jsem o pár centimetrů hřívy :D.

Sobota

Jedeme na jednodenní výlet za vínem po Pálavě! Jen co jsme vystoupili z vlaku v Popicích, ocitli jsme se pod palbou plašiček špačků a jiných ptáků. Dunění k nám doléhalo ze všech stran.

Víno, všude vinice a s trochou štěstí jsme našli i zapomenuté trsy hroznů plné sladké šťávy. Procházeli jsme se po pálavských vinicích a mlsali poslední trsy šťavnatých hroznů. Mňam, takový pozdní sběr.

Tam v dáli, kam směřují naše kroky, nachází se národní přírodní rezervace Děvín s dominantou Dívčí hrady.

Podél nádrže Nové Mlýny jsme dorazili do světoznámé obce Dolní Věstonice.

Návštěvu archeologického muzea jsem si nemohl nechat ujít. Letmým pohledem jsem ignoroval cedulku s nápisem o zákazu fotografování.

Dvě patra s expozicí věnující se pravěkým lovců mamutů včetně nejslavnější keramické sochy na světě – Věstonické venuše. Vyjeveně jsem koukal na tu 11,5 cm malou sošku zaoblené ženy. Vpravo na fotografii nálezce Karel Absolon (i když prý toho dne, kdy jeho skupina archeologů Venuši nalezla, na místě nebyl). Není to originál. Ten má nevyčíslitelnou hodnotu (číselně kolem 40 milionů dolarů) a je uložen v Moravském zemském muzeu v Brně u Anthroposu.

Dověděl jsem se spoustu zajímavých věcí, návštěvu určitě doporučuji 🙂 .

Největší vinařská oblast a vína k dostání je tu pramálo. Čekali jsme otevřené sklípky na každém kroku, přitom na první a poslední příležitost posedět u sklenky vína jsme narazili na úpatí pod zříceninou Dívčí hrady. Krásné posezení na zahrádce vinného sklípku a penzionu Husí plácek. Prý mají až pět století staré vinné sklepy.

Káva a burčák, objednali jsme si zaručenou kombinaci k posrání 😀 .

Výstup na horu Děvín nám umožnil panoramatický pohled na Věstonice s Novými Mlýny ukrývající zatopenou vesnici .

 

Pohled opačným směrem na Divín s obrysem hradu Děviček.

Z hradu byl výhled na vesnici Pavlov ještě krásnější.

Vysušili jsme propocená trička a pokračovali po zelené. Mohli jsme jít i po modré nebo červené přes vysílač, to bychom ale riskovali, že nestihneme poslední vlak z Mikulova.

 

K odpočinku a svačince jsme si vybrali východní svah Děvínského kopce. Sluníčko a paraglidisté nad hlavami, no prostě paráda 🙂 .

Každý baští svůj rohlík s paštikou, jen nešťastný Buči zůstal o hladu 😀 .

Burčák dělá v břichu neplechu, raději měl jsem si dát pivo v plechu 😀 . V Klentnici nám vyschlo v hrdlu, mohla nás zachránit vinárna, ale neměli sudové víno. Hodná paní nás poslala pro víno přímo k místnímu vinaři. Když jsme zazvonili u dveří, otevřela stařičká paní a smutně nám sdělila, že domácí jsou na koštu (kde taky jinde).

A tak nám nezbylo nic jiného, než pokračovat do Mikulova. Už se stmívá rychle, vytáhli jsme čelovku a naslepo vyrazili pěšinou mezi zahrádkami. Turistickou stezku jsme minuli, ale do Mikulova dorazili ještě kratší cestou napříč rezervací Turold.

Se zvyšující se touhou po víně jsme chodili po Mikulově a hledali otevřené vinárny. Nikde neměli sudové víno! Kurňa kde to sme?! Až v hotelu Bonsai nám poradili, kde nám načepují místní víno. Sláva, za pět dvanáct jsme sehnali bílé z Valtic a už si to uháníme posledním vláčkem do Břeclavi a Brna.

Víno máme, už nemůže být líp 🙂 .

Doporučuji nenáročný celodenní výlet, snad budete mít větší štěstí na víno 😀 . Trasa: http://mapy.cz/s/m7Pc

Neděle

V noci se posouval čas o hodinu dozadu. To by se mi líbilo každou noc 🙂 .

Na Moraváku se rodí nová zajímavá socha. Jezdec na koni ještě nemá půlku těla. Za pár dní bude slavnostní odhalení jezdecké sochy markraběte Jošta Lucemburského. Socha bude vysoká 8 metrů, vážit bude 4 tuny a město stála skoro 7 milionů korun.

Mně se líbí.

Že neuhádnete, kde jsme byli? 😀 . Vybíráme novou postel, místo té rozlámané rozkládací sedačky co máme teď 😀 . Spíš ji máme vybranou, jen jsme jeli přeměřit rozměry kvůli výrobě matrace. Zjistili jsme, že uvedené rozměry sedí, takže jsme sem ani nemuseli jezdit. Ve středu přijedeme dodávkou a postel si odvezeme 🙂 .