
34. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (17.8. až 23.8. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Po dlouhé době jsem si vyzkoušel, jaké to je, být přes den v práci. Nic moc 😀 . Koupil jsem si tempery a pokusil se nabarvit pár rámečků. S výsledkem nejsem moc spokojený. Budu muset vychytat správnou techniku. Zajel jsem za Klárou do Limotéky, kde už se pomalu balí a chystá na konec prodejny. Limotéka končí a Klára půjde jinam.
Taky jsem měl schůzku s Icou a Markem, pro kterého budu dělat grafiku.
Zarámoval jsem krásnou Gitušku se schovaným Damiánkem 🙂 .
Úterý
Dělal jsem na logu VŠ spolku JAMA.
Znáte projekt The Cinder Cone? Mrkněte na webovku www.thecindercone.com, kde najdete spoustu fotek a vše vám bude jasný. Opravdu inspirující.
Dostal jsem od Dáši tyčinku The Simpsons! 😀
Středa
Zeď slávy se rozrůstá každým týdnem! Mám z toho radost. Dneska zase přibylo pár snímků. Jakmile je fotka na papíře a visí v rámečku na zdi, teprve v tento okamžik dosáhnu pocitu hotové práce. Do té doby to prostě ještě není hotová fotka.
Na kole jsem zajel pro fotky z analogu. Všechny fotky mi udělaly velkou radost, obzvlášť se povedly ty z Oslavky s tátou a babička s dědou a Bučim 🙂 .
Čtvrtek
Rámoval jsem celý den a zeď se rozšířila o dalších deset kousků 🙂 .
Přišel jsem na zajímavou techniku malování rámečků. Nátěr pak vypadá dost retro, přitom je nový. K této fotce se to náramně hodilo. Barva rámečku i to, jak je popraskaná, vypadá přesně, jako barva maringotky na fotce.
Pátek
Zašel jsem na oběd do ruské restaurace Samovar. Uvnitř prázdno, ale jídlo mě mile překvapilo. Dal jsem si kuře na smetaně s pohankou. Pohanku jsme doma ještě nevařili, což je chyba. Moc jsem si pochutnal. A mají fajn obsluhu 🙂 .
Když jsem nedávno tiskl těch 600 fotek, pár z nich jsem nechal vytisknout dvakrát, abych mohl druhou z páru rozdat. Dneska jsem zavolal Krakonošovi a setkal se s ním, abych mu předal obálku se dvěma fotkami s Keliškou. Viděl jsem, jak ho to dostalo. Zavzpomínal na pejska, kterého mu zastřelili. Byl to silný okamžik, důkaz toho, jak silné emoce a vzpomínky může fotografie vyvolat.
Teď už má Krakonoš nového pejska, taky Kelišovou. Je to kříženec pitbulla a stafforda, moc pěkná fenečka 🙂 .
Večer jsem strávil s přáteli Na Dráze.
Sobota
V 6 ráno mě vzbudil zvláštní zvuk z kuchyně, jakoby kapání. Taky že jo. Ze stropu prosakovala voda a kapka po kapce padala do špinavého kastrólu na lince. Byli jsme vytopeni. Sousedům asi umřela pračka.
Štěpán se dnes vrací z 22 denní cesty na kole do Istanbulu. S bandou z Dráhy ho jedeme vyzvednout do Břeclavi. Vlakem jedeme tam, zpátky na kolech. Včera večer jsem koupil lístky pro 7 lidí, na nádr nás ale přijelo jen 5. Dva to po včerejším večírku nezvládli 😀 .
Labilní průvodčí nás nechtěl s kolama pustit do vlaku. Stejně jsme do něj vlezli a i když kola nebyla na hácích, dveře se zavřely a vlak rozjel.
Průvodčí musel být opravu psychicky labilní, páč jakmile nás přišel zkontrolovat, úplně otočil a najednou z něj byl hodný pan průvodčí. Ve vlaku jsme stihli nasadit Hance strapy, se kterými se pak učila jezdit. V Břeclavi jsme dali kávičku u pana Fati a čekali na Štěpána.
V poledne jsme se přesunuli do nádražního podniku Lokálka na oběd. Štěpánovu přítomnost jsme poznali podle kola a batohu. Šel si pro pívo 🙂 .
Jako první jsme měli tu čest a vyslechli jsme čerstvé dojmy a zážitky z cesty. Cesta do Istanbulu s pevným převodem na kole mu trvala 22 dní a ujel přes 2200 kilometrů. Respekt!
Pan Faťa nám slíbil prohlídku muzea cyklisticky, které vlastní pár kroků od Velo kavárny. Mile nás přivítal a nadšeně debatoval o Štěpánově cestě. Otevřel nám muzeum, pustil hudbu na gramofonu a odešel zpět do kavárny. Měli jsme celé muzeum pro sebe.
Nadšeně jsme zkoumali každé kolo, každý kousek historie. Pan Faťa se sbírání kol zabývá odjakživa, není většího fanouška.
Za prohlídku muzea cyklistiky děkují členové Fixed Beer Brno!
Na šťastnou cestu jsme dostali po panáčku domácí pálenky do obou nohou 😀 .
A tak jsme posilněni a pozitivně naladěni nasedli a šlapali směr Brno. První zastávku na pivo jsme uskutečnili v Hradním pivovaru Hustopeče. Štěpán pokračoval v rozmluvách o cestě, porovnával měny zemí, kterými projížděl.
Druhá zastávka byla v Židlochovicích. V restauraci Za komínem mají výbornou pizzu. Hráli jsme divnou hru, kterou Štěpána naučili tuším v Rumunsku 😀 . Hra spočívá v tom, že prohraje každý, kdo si vzpomene, že tu hru hraje 😀 😀 .
Tomáš si ze mě luxusně vystřelil, když do mého banánu zapíchal párátka tak, že jsem na to přišel, až když jsem se zakousl 😀 . Celou cestu mně to vrtalo hlavou, až večer se záhada objasnila 😀 .
Štěpán v tureckém dresu slaví šťastný návrat na FBB!
Setkání s rodinou a přáteli.
Co se dělo večer, je snad všem jasný. Pochutnali jsme si na výborném gulášku od Štěpánova táty, pilo se a slavilo.
Ve tři ráno jsme ještě pokračovali ve Spirit baru. Vydařený večer!
Neděle
Jel jsem na kole do Bystrce za babičkou a pak za mamkou. Mamka má novou sedačku, spadl jsem z ní hned při první pokusu o sednutí 😀 . Prodávám zbroj na Kendó. Pěkných pár let leží zbytečně ve sklepě.