32. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (3.8. až 9.8. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
S Bučánkem jedu na solo výlet do Soběšic. Autobusem jsme dojeli na Panskou Líchu a vydali se na rozhlednu. Bučimu se nahoru zpočátku moc nechtělo, nakonec to zvládl 🙂 .
Nové domečky tu rostou jako houby po dešti. Naštěstí louka u lesa pořád patří koním.
Šel jsem se podívat k místu, kde stával dům pradědečka a kde jsem vyrůstal. Na toto místo mám jen krásné vzpomínky. Učil jsem se tady jezdit na kole a později na fechtlovi.
Za plotem, na místě, kde stával dědův dům s Tudorem v průchodu, je teď parkoviště a napravo se staví něco nového. Pozemek asi koupili sousedé. Snad jenom dřevěný včelín stojí pořád na místě. Zvláštní se sem vracet.
Po Melatínu jsme došli ke koňské louce, kterou jsme sledovali z rozhledny.
Ohrada se zase o kousek rozrostla, koně v ní ale nebyli.
S tátou jsme před více než deseti lety chodívali dělat oheň do lesa k potoku. Byl to takový náš flek s ohništěm, přístřeškem ze zlomeného kmenu a já tady měl i „letadlo“, to byla dutá větev, která visela nad zemí a připomínala kabinu letadla. Vždycky jsem v ní seděl a Walter v Messerschmittu 😀 .
Dneska z toho plácku nic nezbylo. Dokonce jsem ho nemohl ani najít.
Potkali jsme ovečky. Buči se jich bál, přitom musí mít v povaze je nahánět 😀 . Jen nezvyk asi.
Před Bílovicemi jsme našli krásnou kešku. Druhou potom u kostela sv. Cyrila a Metoděje. Líbila se mi cedulka „Zákaz focení“, tak jsem si ji vyfotil 😀 .
Domů jsme jeli luxusní mašinkou.
Úterý
Už je to půl roku, co jsem zasadil semínka pálivých papriček. Jejich růst se trošku pozastavil, tak jsem je dnes přesadil do takových sluníčkových květináčů a uvidíme, jak se jim bude dařit. Plody prý mám očekávat až tak za 4 měsíce. Papričky by potom měly být rok od roka pálivější.
Stejně si myslím, že nejkrásnější vůni má čerstvě namletá káva a sušená levandule.
Jo a kokos taky.
Večer mi Facebook odmítl přihlášení a zablokoval účet, protože prý Forest Trenz není moje jméno. Tak jsem jim poslal snímek občanky a za chvilku mi jméno vrátili 😀 .
Středa
Jeli jsme s Klárou udělat mámě pořádek ve sklepě, povyhazovat bordel a nechat si, co se nám líbí. Nakonec jsme měli plné auto 😀
Nahoře byla úplná spoušť. Vyklízeli jsme skříně na chodbě. Vzpomínal jsem na své rybářské období, rád bych se k tomu vrátil, ale bojím se, že bych se u vody ukázal maximálně jednou do měsíce. Člověk hold nemůže dělat všechno, je to otázka priorit.
Čtvrtek
Ve včerejším úklidu u mamky jsme pokračovali i u nás. Já teda mám ve svých věcech pořádek, Klára vytřídila asi dvě velké kabele hader a spoustu bordelu. Nějak jsme museli udělat místo na nové vybavení od mámy 😀 . Je to taková očista duše, když člověk vyhodí více nepotřebných věcí.
Nadělal jsem spoustu hoblin a kuksa je zase o něco lehčí.
I na dvorku jsme dělali pořádek. Překáží nám paletky, ale z těch brzy postavím konferenční stolek. Krmítko pro ptáčky jsem uvázal na plot přímo naproti dveřím, tak snad si ho najdou a budeme moci koukat, jak papají 🙂 . V tomto horku, když jsou kaluže vyschlé, od nás potřebují ptáčci pomoc. Stačí dát na parapet nízkou nádobku s vodou. Stačí i vršek od zavařovačky.
Gostoláci mají pár dní voraz, vedení jelo na dovolenou, tak jsem se stavil na prodejnu trošku pokecat. Na pátou jsem musel do kanclu, ostatní šli na pivko k Badinům.
Pátek
Na etapy pokračuji ve výrobě kuksy. Podařilo se mi odstranit všechny praskliny a pomalu se blížím k obrábění vnějšku. Je škoda odstranit tak krásné vzory, ale předpokládám, že po obrobení a vyhlazení zase vylezou na povrch.
Haháá, za chvilku si otevřu velkoobchod se strouhankou, páč už nebudu vyhazovat suchý rohlíky! 😀 Dobrá vychytávka to je. Přinejmenším musím brzy udělat šnicle.
Sobota
Po krásném západu slunce Na Dráze jsem jel s Rafaelem na Moravák, kde se zpožděním začala 2. brněnská noční cyklojízda. Tentokrát ve znamení světýlek, blikaček a všelijakých podobných blbůstek. Jeli i kluci z Yesman.
Trasa jízdy nebyla předem určená, jelo se doslova spontánně. Kdo jel první, ten vedl peloton. Proto jsme třeba kruháč objeli pětkrát, než se zvolil směr další jízdy. Jediný cíl byl jasný – Na Dráze 😀 .
Jednou jsme se omylem rozdělili na dvě poloviny, naštěstí jsme se na Maliňáku sjeli a párkrát ještě objeli město. Byla to taková pomalá, pohodová jízda nočním Brnem bez aut.
Neměl jsem projíždět tím vodotryskem na Moraváku, celý večer jsem měl mokro v botech 😀 .
Na Dráhu přišel zklamaný Pepek, který kvůli zánětu achilovky nedojel se Štěpánem na kole do Istanbulu. V Szegedu musel nastoupit na vlak zpátky do Brna. Vyprávěl spoustu příhod, které se staly po cestě. Třeba o psech v Rumunsku, spaní na zastávce, nebo jak dojel vlakem skoro bez peněz. Štěpán pokračuje sám, bez něj a snad dojede až do 2000 km vzdáleného Istanbulu. Držím palce!
Na Dráze zavírali asi v 2, jeli jsme se skupinkou do Spiritu. Odtud nás po čase taky vyhnali, tak jsme s Hankou jeli do Leče, kde jsme se propili do světla. Leo klasicky řval na hosty a bylo veselo. Dlouho jsem tu nebyl. A ty točitý schody na záchod mi dávaly zabrat. Asi hodinu jsem pomáhal nějaké bajkerce přezout horáka, moc jsme se nasmáli, protože nám to vůbec nešlo 😀 .
Neděle
Se divím, že to ten Leoš pořád zvládá. Když se všude zavírá, tady je veselo. Poslední leč je prostě životní styl 😀 .
Fotka z nedělního rána 5:58. Odpadlíci, kurtizány z divadla a klasik Leo 😀 .
