30. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (20.7. až 26.7. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Podařilo se mi celkem obstojně slepit rozkousané bankovky a v Národní bance mi je bez problému vyměnili kus za kus. To jsem si oddechl.
Odpoledne jsme s gostolákem Tomášem zajeli na pivko na Špilas. Pokecat o kolech a tak.
S Bučánkem jsme večer pozorovali čištění silnice. Miluju tu vůni rozpáleného a mokrého asfaltu.
Úterý
I když jsem měl být dnes celý den v práci, konalo se firemní pivko, tak jsem si odskočil za kolegy do hospody. Zrovna jsem brzdil a pomalu slézal z kola, když mi přes brýle něco spadlo do oka. Zastavil jsem a hned začal slzet. Nešlo to vytáhnout.
Ani po delší době u píva se smítko z oka nevyplavilo. Aby toho nebylo málo, udělalo se mi zle a musel domů. Moc jsem toho dnes nenajedl a nefiltrovaná dvanáctka udělala svoje. Cesta domů mi trvala pěkně dlouho.
Středa
S kocovinou a bolavým okem jsme jeli do Bystce a pak s mámou na koupák do Střelic. Dvakrát jsem byl ve vodě, bolest oka ale byla tak nesnesitelná, že jsme se rozhodli nic nenechat náhodě a raději jet do nemocnice. Pomalu jsem ho nemohl otevřít a už jsem přemýšlel, kde koupím pirátskou pásku přes oko, až přestanu vidět úplně.
V Bohunicích nás vyhnali, že prý mě ošetří jedině u Sv. Anny. Tak jsme jeli k Anně, kde nás přivítala moc milá sestřička. Za chvíli přišel doktor, podíval se na oko přes nějaký komunistický přístroj, nalil do oka jakousi barvu a za chvilku bolest ustála. Pásku přes oko jsem nakonec dostal, takže o starost méně.
Musím dodat, že sestřička byla opravdu ženská na správném místě a doktor odvedl dobrou práci. Vidím a jsem za to rád. Budu se teď na svět dívat o něco radši 😀 .
Čtvrtek
Ráno pěkně pršelo, takový ten letní zahradní deštík. Po poledni jsme vyrazili na menší výlet kousek za Brno. Autobus nás dovezl do Útěchova, odkud jsme pěšky pokračovali do Vranova. Už jsem si myslel, že jsem našel kešku na blind, ale ona to byla Vrcholová kniha pro Útěchovské vrchy. Takové knihy slouží k zaznamenání výstupu na určitý vrchol.
Díky zmatenému turistickému značení jsme si trošku zašli a pak se museli vracet, než jsme našli správnou cestu vedoucí k Babímu lomu. Všechny lelky jsme nechali u Lelkovadla a škrpálem se vydrápali na vrchol Babího lomu.
Bučiho s Klárou jsem nechal u rozcestí a sám se vydal dál na sever po skalnatém hřebenu. Je tady nádherně a ten výhled!
Možná to vypadá, že padám, pravda je taková, že opravdu padám 😀 .
Cesta k rozhledně byla úmorná a nekončící. Možná mi to tak připadalo, protože jsem na zádech nesl takový menší suvenýr v podobě krásného smrkového špalku 😀 .
Nedovedu si představit tu práci, když všechen materiál na stavbu rozhledny sem museli donášet na zádech. Ten výhled stojí za to.
To nefotil Buči, ten se bál výšky, tak se držel u podlahy 😀 .
V Lelekovicích jsme si čekání na autobus zkrátili malinovkou v místním hostinci.
Tady je mapa trasy, kdybyste se chtěli vydat na nenáročný výletík v okolí Brna: http://www.mapy.cz/s/jTKy
Jo a toto je ten desetikilový špalek, který jsem donesl na zádech až domů 😀 . Co s ním udělám, ještě nevím, ale i kdybych na něj měl postavit květináč s kvítkem, bude to pěkný 🙂
Pátek
Táta mi na soustruhu vyrobil průbojníky, které poslouží k výrobě kožených omotávek na kolo.
Je takové vedro, že se nedá pít pivo. Na Dráze sledujeme Starou dámu. Na poště jsem si vyzvedl balíček. Dorazily hotové kšiltovky Foto Forest. Jsou to klasické síťované truckerky. Kdybyste někdo měl zájem, stačí napsat 😉 .
Sobota
Dva měsíce zpátky mě napadlo uspořádat slučák všech lidí, kteří se s námi scházeli v Bástru. Ať už ze školy, nebo kamarádi z venku. Prostě celá naše generace, která vyrůstala v Bystrci.
Sešli jsme se přesně tam, kde to všechno vzniklo – na kanále. Dorazila první polovina děcek, ostatní dorazí ke Kosovi na přehradu. Vzpomínali jsme na staré časy. Pálení batohů, vodárny a pivka.
Tady je porovnání setkání z 2. 6. 2007 a dnešek 25. 7. 2015 😀 . Slučák po osmi letech.
Bylo to stejně velkolepé, jako když jsme pořádali Bastrex kalbex před více, než pěti lety. Vlastně je to přesně 6 let, co jsme vyšli základku.
Rezervaci v hospodě jsme měli na 20 hod, sraz už v 19, ale na lístku bylo napsáno 19:30, taková náhodička 😀 .U Kosa trošku pršelo, vydrželi jsme venku pod slunečníkem a později nikdo žádnej déšť neřešil 😀 .
Celkem přišlo kolem 30 lidí, spoustu z nich jsem neviděl opravdu hodně dlouho. Jsem šťastnej, že to klaplo a lidi dorazili v takovém počtu. Je asi nemožné, abychom se sešli úplně všichni, ale i tak to bylo fakt velkolepý.
Na fotkách není spousta lidí, ono taky je to focené ve 2 ráno a ne všichni už byli k dispozici 😀 .
Z Kosa nás vyhnali, v Prigl baru to ještě žilo. Matně si vzpomínám na nějaký panáky tam, ale nic víc 😀 .
Většinu fotek z pozdního večera samozřejmě nemůžu zveřejňovat pro dobro všech zúčastněných 😀 .
No a jakmile zavřel i Prigl bar, zůstala hrstka nesmrtelných, která se přesunula do Bástr baru na Ečerce. No to bylo peklo. Přesun nebyl vůbec jednoduchý 😀 .
Ani nevím, že jsme jeli rozjezdem o půl 5.
Miru to jaksi zmohlo, koho by taky ne. Ale držel se statečně 😀 .
Byla to opravdu největší akce za posledních pár let. Díky děcka. Za půl roku uspořádáme další akci a uděláme z toho tradici, co? 🙂
Neděle
Z hospody nás vyhnali o půl sedmé ráno. Ani nevím, jestli jsme se pohádali s obsluhou, nebo co. Pravda ale je, že servírka byla taková vostřejší. Hlasivky mi vyřvali Sabatoni a Primo Victoria. Do očí nás praštilo světlo. Ještě nejdeme domů, jdeme zpátky na prygl! 😀 Šest statečných se po bouřlivé noci dostává z kocoviny ledovou koupelí. Na priglu kromě nás ani noha.
Škoda, že nemám fotky z plavání, měl jsem totiž dost starostí sám se sebou 😀 .
Měli jsme šílený hlad. Všechny stánky byly zavřené, hospody taky. Zachránila nás milá šedivá paní, podle všeho Anička. Zrovna přišla otevřít svůj stánek s občerstvením. Jen co nažhavila plotnu, už jsme volali „Ančóóó´, my máme hlad!“ 😀 Po dvanácti hodinách konečně nějaké jídlo a nealko.
Tato párty byla legendární. O půl desáté konečně ulehám do postele a celý den prospím. Jo, Kubalo, máš u mě svoje trenky 😀 😀 .
