28. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (6.7. až 12.7. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Jedeme na psí pláž na prýgl! Už v 9 hodin ráno jsme nastoupili na parník, který nás svezl jednu zastávku na Kozí horku. Klára nemá ráda lodě, dělalo se jí zle a my z toho měli srandu 😀 .
Jela s námi Kristýna a Martina, kterou jsme našli na FB stránce Společné venčení.
Buči miluje vodu ze všech nejvíc. Márynka i pes Martiny Berry se museli donutit a dobrovolně by do vody nešli.
A když už Márynka musela plavat, aby se dostala ke břehu, Buči plaval vedle ní a kousal ji do čumáku 😀 .
Na pláži jsme hráli zajímavou hru Doubble na procvičení paměti. Do ruky každý dostane balíček kulatých karet, jedna se dá doprostřed a úkolem je najít dva stejné obrázky rychleji, než soupeř. Byla to sranda.
Večer byl divokej. Přišel Beny a Lucka, po stopadesáté jsme letos grilovali a vyprávěli si zážitky z Chorvatska 😀 .
Úterý
Pustil jsem se do výroby dřevěného hrnečku kuksy. Načrtl jsem tvar, který by zhruba mohl mít a pomalu zvětšoval díru. Lepší by to bylo dlátem, ideálně lžícovým, dnes si musím vystačit s ostrým šroubovákem.
Středa
Jel jsem do Bystrce na kontrolu s kolenem. Klára s Bučim čekala v La Stradě. Potom jsme společně navštívili babičku, která druhým dnem hlídala bratrance. Ti byli z Bučiho jak u vytržení.
Děda mi půjčil dláto, abych se při výrobě kuksy netrápil a šlo to pěkně od ruky. V dílně jsem si nabrousil pár kuchyňských nožů a sekeru.
Čtvrtek
S dlátem to jde jedna radost. I když je dub tvrdé dřevo, za chvilku jsem chytil ten správný grif a podařilo se mi vyhloubit pěknou díru. Nejdůležitější bylo najít tu správnou polohu, ve které pracovat. Prvně jsem přemýšlel, jak dřevo uchytit, aby se nehýbalo. Svěrák nemám, tak jsem nádor různě svíral mezi nohama, nakonec stačilo si jej položit do klína.
Pátek
Přestěhoval jsem pracovní působení na Koliště do budovy Brněnských pohřbů 😀 . Teď jsem v jedné kanceláři s Kájou a Dášou. Je to tady hezčí a mám to domů ještě blíž. Pracuju většinou večer a to jsem tady sám. Venku na ulici je děsnej hluk od aut, v tomto pařáku bez klimatizace si to okno stejně otevřu.
Sobota
Zítra začíná tábor v Borači a my jedeme pomáhat se stavěním. Za těch osm let, co jsem na tábor jezdil jako dítě, jsem byl u stavění poprvé. Vzhledem k tomu, že zítra má přijet první turnus, práce bylo dost.
Zmocnila se mě nostalgická nálada. Vzpomínal jsem na doby, kdy jsem na tento tábor jezdil jako malej. Viděl jsem spoustu známých tváří, nikdo nezestárnul. Bára, Miško, Míša, Peťa, Rogi, Filip, Kobra, Verča, Roman… Deniska jela letos poprvé jako instruktorka.
Buči si našel novou kamarádku na krmení 😀 .
Po práci jsme se odebrali ke Kadlovi na klobásku a pivko. Zavíral celkem brzy, tak jsme pokračovali dlouho do noci v táborové kuchyňce. Zásoba piv chladících se v řece se zásadně zmenšila.
Neděle
V osm ráno nás vzbudil Romanův křik „budíčééék, kdo večer chlastá, ráno maká!“. Dlouho jsme nelezli ze stanu, tak se na nás šel podívat. To neměl dělat, Buči hlídá dobře 😀 . Po snídani jsme se pustili do práce. Seznam byl dlouhý.
Deniska ztratila tunel z ucha, pomohla jí tužka 😀 . Vypadá to dost morbidně. Letošní téma jsou DRACI a vedoucí si jako vždycky pohráli s převleky.
Po poledni přijely děti a bylo po klidu. Běhaly sem a tam a podkovou se rozléhal křik. Jakmile se všichni zabydleli, proběhl první nástup a hned na to hra, při které každé dítě získalo táborové jméno.
Kromě vzpomínek si odvážím i menší kocovinku, a tak to má být 😀 . Rád bych tady zůstal na celý turnus, když to půjde, přijedu ještě na návštěvu.
