27. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (29.6. až 5.7. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
3. den dovolené v Chorvatsku
Po snídani jsme se vydali prozkoumat blízké okolí jižně od našeho komplexu.
Podél pobřeží se rozkládají Zlaté skály, jen v jedné zátoce je oblázková pláž, jinde je přístup do vody ze skály. Právě nad oblázkovou pláží seděla ve stínu borovic černoška, která pletla copánky. Klára se zamilovala do jejího zlatého náramku na ruce. Po cestě zpátky jsem byl donucen se jí zeptat, jestli ho neprodává. Prý ho dostala od kamaráda v Itálii a určitě ho neprodá, ale že nám ráda udělá copánky 😀 .
Pod hotelem Park Plaza Arena jsme objevili zeď zvanou Okno do moře. Byl odtud krásný výhled na moře.
O pár metrů dál se nachází oplocená hluboká skalnatá zátoka (zobrazit na mapě). Vypadalo to, jako ve filmu. Dírou v plotu se dalo příkrou cestičkou dojít do půli skály. Kdybych neměl strach o foťák, mohl jsem sejít až úplně dolů k azurové vodě. To už bylo ale o kejhák.
Trocha architektury hotelu Brioni Pula, kterým jsme procházeli cestou zpátky.
Zatím, co Klára strávila většinu času chytáním Wi-Fi, Beny vylovil z automatu balónek.
Leháro a večeře na pokoji.
Radka s Denysem přišli s malováním mandal. Radek a Klára si zkusili vymalovat svoji první. Podle jakéhosi působení celku a barev, byla z Radkové mandaly znát jeho dětská povaha, takový „malý tvoreček“ 😀 .
Takový jsme měli noční výhled na moře z terasy, foceno v 2:18 😀 . Kvůli rušení nočního klidu jsme strávili večer hraním Activit v pokoji. Dlouho jsem se takto nenasmál 😀 .
Přidávám snímky fotografií z analogu:
Úterý
4. den dovolené v Chorvatsku
Lucka si každé ráno uvařila svoji dávku čajíčku, my na probrání raději kávu, někdy dvě a někdy pivko 😀 .
Včerejší noc mi dala zabrat. Ale nic, co by nezpravilo ochucený pivko.
Pár hodin jsme se opalovali a blbnuli v moři.
Společná fotka na samospoušť.
Zásoby alkoholu se nebezpečně blížily k nula promile, museli jsme jet nakoupit do Puly.
Na večer jsme se vydali pěšky zpátky do Puly. Klára si nutně chtěla koupit šátek. Z každého obchůdku ale vycházela zklamaná, protože neměli žádný, který by se jí líbil.
Miluju procházky po přístavech. Při západu slunce mají kouzlo.
Rybáři se vraceli z lovu, uklízeli na lodích, odpočívali nebo šli na pivo do města. Na přídi jedné z lodí leželo krásné štěňátko maliňáka 🙂 .
Jeřáby v námořním nákladním přístavu mají v noci krásně osvětlené. Barvy se po čase mění a celé je to takové romantické.
Přístav v Pule byl jednou hlavním válečným přístavem Rakouska.
Koloseum taky zářilo do tmy.
Během 2. světové války bylo v Pule zničeno až 40% budov. Dnes je to živé a vzkvétající turistické město.
Klára naštěstí sehnala pár suvenýrů, takže se nemusíme toulat městem až do rána 😀 .
Středa
5. den dovolené v Chorvatsku
Dnešek jsme strávili čistě jen lenošením u moře. Kousek od hotelu, v zátoce Soline jsme našli jedinou oblázkovou pláž široko daleko. Já se nechal asi dvě hodiny unášet na lehátku. Ztratili jsme tady balónek Bimbo 🙁 .
Už jsem o tom psal minulý rok, v Chorvatsku prostě prdí na hosty v restauracích a hospodách. Nechápu to, když jdete kolem, tak vás aktivně lákají, ale jakmile si poprvé objednáte, stanete se obětí ignorace. Jen tento Beach Bar omlouvalo pohodové posezení ve stínu.
Bylo půl deváté večer, ležel jsem s plechovkou piva na posteli a uvědomil si, že moc večerů už nás tady nečeká. Popadl jsem foťák, Benyho a vyběhl na pobřeží fotit západ slunce.
Sice kýčovka, ale moje kýčovka 😀 . Tak tak jsme to stihli, za deset minut bylo po slunci.
Na pokoji se pilo, Lucka prováděla masáž studenou lahví 😀 .
V lednici už druhý den bumbal meloun vodku, tak bylo na čase vybumbat meloun s vodkou. Už nevím, na co jsme koukali, ale když řeknu, že na Pulp Fiction, určitě to nebude špatně 😀 .
Vždycky jsem chtěl spát alespoň jednu noc pod širým nebem u moře. Přímo na pláži se mi to letos nepoštěstí, přestěhoval jsem alespoň postel na terasu.
Čtvrtek
6. den dovolené v Chorvatsku
Klára marně hledala čerstvé slanaky, které jsme minulý rok snídali každý den. Většinou ani nevěděli, co to po nich chceme. Dočkala se až Radka objevila pekárnu, kde je prodávají. Po snídani jsme se všichni jeli podívat do druhého většího města v okolí. Medulin má mnohem krásnější a hlavně písčité pláže. Voda mi byla maximálně po pas a mohl jsem dojít až 100 metrů od břehu. V restauraci jsme poobědvali už asi pátou pizzu za našeho pobytu.
Zazvonila na nás paní manažerka resortu s tím, že „není possible,“ abychom vynášeli nábytek ven na terasu. Uklidnil jsem ji s tím, že hned tu postel zanesu zpátky a že už jsme venku spali a podruhé teda nebudeme 😀 .
Na začátku jsem měl v plánu takovou menší portrétní sérii. Nemám Radku, Denyse a Benyho.
Taky jsem měl v plánu podobnou fotku, jakou jsme ve spolupráci s Benym a Luckou nafotili.
V ceně pobytu jsme měli i přístup do slaného bazénu. Voda v něm byla o dost teplejší, než v moři a taky v něm bývalo víc lidí. Jo a byla u něj Wi-Fi, takže Radek měl předplacené lehátko a když jej někdo navštívil, měl mobil v ruce 😀 .
Každý večer hrála u bazénu kapela. Žádné disco, ale takové ty kytarové klasiky a vybrnkávačky 🙂 . Krásná atmosféra.
Pátek
7. den dovolené v Chorvatsku
Od začátku dovolené toužím po kokosu. Hodná servírka nám poradila, kde najdeme místní farmářský trh, ale ani zde jsme kokos nenašli. Naposledy jsme tedy navštívili naši oblíbenou restauraci Orfej, já vsadil na klasickou pizzu se smetanou, Klára chtěla ochutnat mořské plody a objednala si kalamáry a chobotničky. Moc se na to netvářila, tak je nakonec snědla Lucka, která se mohla utlouct D . Osobně mě to taky moc nešmakovalo. K tomu se musí člověk projíst.
Zítra jedeme domů. Poslední večer jsme strávili u bazénu.
Lucka si pro nás nachystala lampióny štěstí.
Jen jsem doufal, aby se neobrátil vítr a lampión nepodpálil tu suchou borovici vedle naší terasy 😀 . Naštěstí měly jen holky málem ohořelé vlasy 😀 . Pěknou dálku uletěli jen tři, ostatní skončili kousek od nás ve vodě.
To je celá naše banda.
Sobota
Naposledy jsme si zaplavali v bazénu a naposledy si objednali pizzu. Klára ji zase neměla pikantní podle představ.
Na cestu domů jsme vyrazili po poledni. Schválně brzy ještě za světla, aby řidiči nemuseli vypít tolik Red Bullů 😀 .
Neděle
Cesta domů netrvala tak dlouho, jako do Chorvatska, jeli jsme zhruba 8 hodin. Ještě po příjezdu jsme vyzvedli Bučiho u Kristýny.
Trochu jsme se vyspali a šli s Bučánkem pešky ze Zoo na psí pláž na Kozí Horce a zpět. Bylo šílené vedro, 36 °C.
