25. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (15.6. až 21.6. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Vyrazili jsme s Benym a Ríšou na pivko do Panoptika, tam se nám ale blbě sedělo, tak jsme se přesunuli do absinthového baru Naproti. Tady to bylo útulnější, ale šílené dusno. Zato mají fotbálek a fajn obsluhu 🙂 .

Po cestě domů nám cestu několikrát zkřížila nějaká lasička, asi kuna.

Úterý

Vzpomněl jsem si, že mám úrazovou pojistku, tak jsem zajel k chirurgovi, který mě poslal na rentgen. Ten měl už ale zavřeno, musím se nechat ozářit zítra. Nakonec by z toho kolena mohlo i kápnout něco jiného než krev 😀

Jel jsem si vyzvednout hotové fotky do tiskárny na Čechyňské. Všech 565 fotek, včetně asi 90 pro Lucku. Prý jim dal můj 4 GB soubor zabrat 😀 .

Doma jsme s Klárou všechny fotky prohlédli a zavzpomínali. Teď budu vybírat ty nejlepší do rámečku a věšet na zeď. Jsou tam fotky za období 2 roky zpátky, tak teď nějakou dobu nebudu 10×15 tisknout.

Středa

Rentgen kolena byl negativní, kolo na tom tak dobře nebylo, ale nic co by nešlo opravit. Dneska jsem si hrál na chirurga já. Večer padlo jedno pivko na Dráze.

Čtvrtek

Fotil jsem několik kravat pro erotický portál Naprivat.cz. Grafik potom fotky zpracuje do vizuálního stylu. Kdybyste někdo chtěli kravatu třeba na svatbu, stačí říct 😀

Pátek

S Klárou jsme si udělali výlet do Kuřimi na focení štěňátek Tosa Inu, které jsem už jednou fotil. Po měsíci jsou už k nepoznání. Váží asi 15 kilo a pořád jsou ťuťu roztomilí 🙂 .

Čtyři šťěnda už mají nové pánečky, pár jich je zamluveno a ostatní jsou ještě k mání. Ty jsme na fotili, i když to nebyla žádná sranda. Ono totiž buď spí, nebo dělají blbosti, takže aby chvilku postáli, to je o nervy 😀 .

Nejvíc je zajímal můj řemen od foťáku. Už přišlo to kousací období, kdy je tlačí mléčné zoubky.

Někde jsem četl, že hlazením psů může člověk předejít, nebo snížit bolesti a tak i dávky užívaných léků. Dnes jsme měli dlouho psí terapii 🙂 .

Sobota

Jedeme na výlet na Oslavku!

Jede s námi i táta, už to budou dva roky, co jsme tady spolu byli poprvé. Zapadli jsme do lesa a spustil se mírný letní deštík. Dělali jsme si obavy o spaní, když bude srub obsazený, ale za chvilku bylo po dešti.

Z Brna jsme vyrazili už v 7 ráno, na Zlaté podkově jsme byli v 11 a chystali se přebrodit Oslavu. Táta s Klárou šli první, já zvolil vyčkávací metodu 😀 . V řece bylo málo vody. Na skalách byly vidět známky vody až půl metru nad hladinou.

Chvilkama stačilo málo a rozdělávali jsme oheň na sušení oblečení, než na ohřátí obědu 😀 . Toto je naše letošní druhé brodění Oslavky, vzpomněl jsem si na video, jak brodila Klára měsíc zpátky (17. týdeníček) 😀 .

Úspěšně jsem přebrodil díky mé ponožkové metodě, která se i podruhé osvědčila. Budu ji praktikovat nadále.

Vyšplhali jsme ke srubu, který od pohledu nebyl osamělý. Uhlíky v ohništi ještě teplé a uvnitř boudy se teprve probouzeli dva vandráci. Společně jsme poseděli u ohně, prohodili pár slov, oni posnídali, my poobědvali a pak nás opustili. Šli se projít po okolí a pokud nenajdou jiný přístřešek, vrátí se a o nocleh se podělíme.

Táta šel na dřevo a dotáhl velkou smrkovou kládu. Chce vyzkoušet sibiřský oheň, neboli Taiga oheň Nodya ze tří kmenů. Původně v Rusku takový oheň zapalovali trapeři před svým srubem, když šli na lov a báli se, že se dovnitř dostane medvěd. Ten přes takový oheň neprojde a bude se držet dál. Výhodou tohoto ohně je, že je jednoduchý, nemusí se přikládat a hoří (žhne) dlouho.

Kládu jsme nařezali na tři stejně dlouhá polena. Dvě spodní se trochu seříznou a přiloží k sobě. Na těchto polenech se rozdělá oheň.

Využili jsme už hotového ohně a jen přenesli žhavé uhlíky.

Když měl oheň dostatečnou sílu, položili jsme třetí kládu a sibiřský oheň byl na světě.

Táta vytáhl plácačku výborné Ořechovice. Malíček tam byl u všech 😀 .

Díky spodním podpěrám mohl pod ohněm proudit vzduch a ten pak pěkně žhnul.

Taťka vytáhl „forichtung“ 😀 na konvičku a uvařil kávu.

Já hodil na rošt žampiony s nivou, tuto kombinaci jsem pochytil minulý týden Na Dráze.

Pochutnal jsem si na pitě a vydal se prozkoumat okolí, jestli nenajdu nějaký ten nádor na stromě vhodný k výrobě kuksy.

Já to říkám pořád, že v lese teprve začíná obžerství. Pořád jsme něco jedli.

Našel jsem menší nádor a dalo mi zabrat, než jsem ho uřízl. Táta mezitím vyrobil novou násadu na lopatu a oheň dohasl. Hořel tři hodiny bez jakéhokoliv zásahu. Kdyby klády byly větší a z tvrdšího dřeva, mohl by žhnout i 10 hodin.

Je to moje první zkušenost s takovýmto nádorem, výrobu tradičního laponského hrnku chci jen zkusit. Nádor vypadá jako prso, akorát do ruky. Takový větší dvojky 😀 . Oloupali jsme kůru a teď bude potřeba nějaké dláto na vyhloubení dutiny.

Byl krásný západ slunce a krásné světlo na focení.

Bučánek je v lese jako doma. Není šťastnějšího psa.

Večer jsme klábosili u ohně,  Je to dub a hloubení půjde hůř. Ze srandy jsem zkusil nechat působit uhlíky, trošku to šlo, ale asi bych se ufoukal k smrti. Než jsem stihl vyfotit tuto fotku, všichni v boudě už spali 🙂 . Trempi nepřišli, asi našli jiné místo na spaní.

Přidávám snímek fotografie z analogu:

Neděle

Miluju rána na Oslavce. Všude jinde bych si přispal, v lese mě to ale láká ven. Jít na dřevo, rozdělat oheň, uvařit snídani, prostě si užít den pěkně od začátku.

Míchaná vajíčka na šalotce se slaninou 🙂 .

Poprvé jsem do lesa vzal litr mléka a k snídani uvařil kakao 🙂 . I táta měl snídani šampionů.

Buči si našel nového kamaráda.

 

Nad Umírajdou rostou zvonky. Jen neznám přesný druh.

Od Umírajdy jsme se vydali podívat na Harryovku. Ohniště ještě doutnalo, vandráci nejspíš spali tady.

Na cestě vedoucí do Sedlecu jsme objevili třešeň, oči nám zazářily. Batohy šly na zem a my na strom 😀 . Spodní větve už byly otrhané, museli jsme výš.

Byly sladký a šťavnatý jak cecek až se nám dělaly boule za ušima 😀 .

Ráno kakao, teď třešně, počkám co to udělá po obědě 😀 .

U maringotky jsme rozdělali oheň a ohřáli oběd. Na vlak máme ještě čas.

Pak to přišlo a musel jsem navštívit posvátné místo. Dokonce jsem v deníku našel náš 2 roky starý zápis 😀 .

Táta vařil výborný čerstvý čaj z černého bezu. Pak jsme vyšli po zelené do Náměště. Pod maringotkou někdo opravuje zchátralou boudu U Dylyn.

Našli jsme už totálně rozloženou srnku, kolem které jsme už několikrát šli minule. Lebku jsme napíchli na strom a uvidíme jestli tam vydrží do dalšího vandru.

V Náměšti jsme koupili zásoby do vlaku. I když jsme měli místenky, nevyužili jsme je a celou cestu stáli na chodbě v posledním vagónu. Cestu jsme si tak víc užili, hlavně když šel někdo na záchod, sledovali jsme veledílo na kolejích 😀 . Byla sranda a fajn vandr 🙂 .