13. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (23.3. až 29.3. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Holčičkám se na parapetu za oknem daří 🙂 . Vše krásně roste, kromě máty. Okno mám na západ, tak asi potřebuje víc sluníčka.

V lednici na mě dělal smutný očka Bernard od Benyho, tak jsem se s ním díval na Kometu 😉 .

Úterý

S Bučánkem jsme poprvé navštívili park Schreberovy zahrádky. Miluje klacíčky a šišky, dělá mu to dobře na rostoucí zoubky.

Pokud se narodil 1. listopadu, jak předpokládáme, má právě necelých 5 měsíců.

Beruška, kterou jsem na podzim uložil do zimního spánku se dnes probrala a vydala se na procházku po rámečku s fotkou sedmikrásky, asi nevěděla, že není skutečná 😀 . Snad se jí tam venku bude dařit.

Středa

Jednou za čas s Klárou sedneme na kola a jedeme pro velký nákup do Krpole. Je to taková výprava, jako když si lidé z hor dělají zásobu potravin na zimu 😀 .

Pořídili jsme další kávu na ochutnání. Tentokrát je to směs z Keni. Tu vůni čerstvě namleté kávy miluju, tomu se nic nevyrovná. Zatím snad nejintenzivnější vůně a chuť. Opravdu hodně aromatická káva.

Čtvrtek

Napsal jsem několika farmám v okolí Brna a pár majitelů se mi ozvalo. Chtěli bychom si vyzkoušet, co takové farmaření obnáší a nejlepší způsob je jít hned do středu dění. Po pár emailech se Standou (mimochodem byl v pořadu Farmář hledá ženu) jsme byli pozváni na jeho Ranč Na konci světa na okraji Boskovic. Prý pokud si padneme do oka, můžeme se domluvit na nějaké té spolupráci 🙂 .

Po příjezdu jsme se seznámili se Standou a Alčou, jeho družkou, jak ji nazývá. Provedli nás po farmě, kde mají velkou spoustu zvířátek. Morčata, králíky, prasátka, pštrosy, koně, dokonce i srnce a další.

Areál není nijak velký, ale vše je tak krásně uspořádané, že všechna zvířátka mají svůj prostor. Všechna stavení mi vzdáleně připomínala boudy na kuří nožce a celkově ruský styl. Snad každý přístřešek má v podkroví místnost pro hosty.

Několik hodin jsme poseděli a povídali v hlavní budově. Pohostili nás kávou a několika panáčky vodky a vaječného likéru. Standa povídal o nelehkém životě na farmě i o natáčení Farmář hledá ženu. Buči mezitím šmejdil po světnici a vylízal snad všechny kastróly na které narazil 😀 .

Odcházeli jsme nadšení s vědomím, že se můžeme kdykoliv přijít zapojit do práce a klidně na farmě přespat. Určitě si brzy uděláme výlet 🙂 . Boskovice jsou pěkné město, příště se chci podívat na i na hrad.

Cestou na vlak začalo pršet. Dojedli jsme poslední sušené maso, musíme zase usušit, ať máme na výletech co mlsat.

Pátek

Bučimu už padají zoubky. Říkám si, co to kouše, on přijde přede mě a vyplivne zub 😀 . Zasadil jsem chilli papričky a přidal k bylinkám za okno. Jsem na ně zvědavej 🙂 .

Celý den pracuju na fotkách. Teprve dnes jsem se dostal k záloze fotek z roku 2014. Projel jsem fotku po fotce, promazal nevhodné a nachystal asi 300 fotek k tisku. Zbylo mi celkem 4209 fotek, které jsem zálohoval.

Sobota

Od paní Maďaričové jsem dostal VIP vstupenku na dnešní 23. mezinárodní výstavu nožů. Už to ani nepočítám, toto je víc jak pátá výstava, na kterou jsem se přišel podívat. Potkal jsem se s věrným Gostolákem Kubou a přišel i Jarek.

Popili jsme výborné víno, pokochali se krásnými noži a poplkali co nového a tak. Obdivuju, jak jsou Maďaričovi stále usměvaví a veselí 🙂 . Oba jsou moc fajn.

Po výstavě jsme s Jarkem skočili nakoupit špekáčky na zítřejší opékání. Vzal jsem Jarka na návštěvu, ještě u nás nebyl. Seznámil se z Bimbem 😀 . Povečeřeli jsme vajíčka, dopili víno a navzájem probrali nové práce.

Jo Jarek, to je stará škola! 😀 .

Neděle

Dneska se měnil čas. Spolu s bolestí hlavy (zřejmě vina včerejšího vína :D) mě to trošku rozhodilo, tak jsem se krásně prospal a dohnal tak spánkový deficit po pracovním týdnu. Nejsem žádnej velkej spáč, ale jednou za čas je fajn se prospat osm hodin místo šesti 😀 .

Plný energie jsem sbalil batůžek a vyrazil s Bučim opékat špekáčky za Jarkem a Pájou. Později se k nám přidal Dan a Monika s Jack Russel střelou.

Oheň jsme rozdělali u dirtparku v Řečkovicích.

Při sbírání dřeva mi málem bajker zalej Bučiho. Byla to chyba nás obou. Věděli jsme o sobě, ale já myslel, že nepojede a on myslel, že si Bučiho chytím. Byl rozjetý ke skoku, když před sebou spatřil psa, položil to do srázu i v té velké rychlosti. Nic se nikomu nestalo, jen Buči to nechápal a celý den se pak bál jezdců na kolech. Následky to mít nebude, rychle se odnaučil na ně štěkat.

U ohně byla zábava. Pořádali jsme soutěž o nejkrásnější špekáček. Už ani nevím, kdo vyhrál, ale bodovat estetický vzhled špekáčků byla sranda.

Cestou domů jsme trošku zmokli. Zastavili jsme se alespoň u válce na asfalt na rozkopané ulici Milady Horákové. Dvě fota na památku.

Buči s batohem a válcem na asfalt:

Já a Buči s batohem a válcem na asfalt: