11. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (9.3. až 15.3. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Domácímu kefíru se daří. Za chvilku budu zakládat na novou zavařovačku. Kdybyste někdo chtěli tibetské houby na výrobu domácího kefíru, stačí napsat 🙂 .
Kromě kefíru jsem se dnes věnoval i masu. Rozhodl jsem se vyzkoušet sušení masa a vyrobit domácí Jerky. Koupil jsem kilo hovězího zadního a naporcoval jej. Maso jsem prvně nechal trošku zmrazit, aby se lépe krájelo na plátky. Pak jsem jej naložil do směsi ze sójové omáčky, worchesteru, soli a koření.
Zatížené maso nechám minimálně do zítřka v lednici. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne.
Úterý
Dneska jsem byl v práci jedenáct hodin. Jen po obědě jsem odskočil vyzvednou Bučiho u Kláry v Limotéce. Bylo nádherné počasí. Přímo na zmrzlinu z Aidy . Takhle já jezdím na kole 😀
Pomáhal jsem Kláře na nádraží vynést odpadky. S nákupním košíkem jezdí přes celé nádraží, dozadu, skoro až k Malé Americe.
Za pomoc jsem dostal kávu a vychutnal si ji v krásném prostředí hlavního nádraží 😀 .
V parku na Moraváku jsme si hráli se šiškou, aby si doma nehrál s nábytkem 😀 . Jedno ucho už má nahoře, druhý pořád plandavý.
Takto momentálně vypadá můj dopravní prostředek. Singlespeed + dvě brzdy. Jezdím na něm všude a každý den.
Středa
Tak jsme byli na veterině na kontrole s demodikózou. Sestřička skalpelem seškrábla Bučimu vzorek chlupů a pod mikroskopem našla asi dvě mrtvé breberky. Příště prý nesmí mít ani ty mrtvé.
Po 48 hodinách v nálevu, nadešel ten správný čas na sušení masa. Plátky jsem napíchal na špejle a zavěsil do trouby. Nejprve na 75 °C asi na hodinu a půl a pak sušil na 55°C dalších sedm hodin. Nechci vidět účet ze elektřinu.
Výsledek mě ale mile překvapil. Maso je na omak tvrdé, dá se zlomit, ale v puse to je lahoda. Kousáním se maso smísí se slinami, pěkně změkne a je šťavnaté. Chuť masa je znatelná i přes slaný nálev. Mám radost, je to ideální pochutina na výlety. Hodí se i jako surovina, například do polévky, protože sušené maso má schopnost rehydratace – znovu nasát vodu a tím zvětší svůj objem na plnohodnotné maso.
Prvních pár hodin z masa odkapávala šťáva, pak už se jen vypařovala. Buči troubu s masem zodpovědně hlídal.
Z kila syrového mám asi 230 gramů sušeného 🙂 .
Hrála Kometa a Radek přišel fandit. Jednohubky a pohoda. Promítali jsme z notebooku, zvuk pěkně do repráků, což se mi vymstilo. Buči skákal z postele a strhl natažený kábl a ním i noťas. Schytal to rám displeje a jack na sluchátka. Bohužel už si do noťasu nezapojím ani sluchátka, ani repráky 🙁 . Musím to nějak opravit.
Nevím jak teď budu bez hudby pracovat, jsem z toho smutnej.
Čtvrtek
Dnes se otevíral charitativní bazárek útulku Tibet na podporu opuštěných pejsků. Pro mě fajn příležitost spojit prospěšné s užitečným. Předpokládal jsem, že objevím spoustu levných rámečků na fotky. A nemýlil jsem se 🙂 . Ani Klára, ani Buči neodcházeli s prázdnou. Bučimu jsme koupili náhubek.
Po cestě jsme potkali štěně chodského psa, takovou malou chlupatou kuličku.
Merhautka a Milady Horákové jsou pořád rozkopané. Na jednu stranu se těším, až to bude opravené, ale na druhou stranu se sem vrátí auta, šaliny a lidi. A kde jsou auta, šaliny a lidi, tam je hluk. Ale co, bydlím ve městě, tak s tím počítám.
Tady je pár snímků od boku a můj dnešní úlovek.
Pátek
Dneska jsem strávil spoustu hodin v sedle svého dvoukolého kamaráda. Objel snad všechny starožitnictví a vetešnictví v Brně, vyřídil spoustu věcí a ještě stihl navštívit tátu v práci.
Po cestě mě chytili měšťáci za jízdu na kole po chodníku. Dostal jsem napomenutí, příště to bude pokuta až 2 tisíce. Takže od teď už jen po silnicích. Z těch mám celkem respekt, ale nedá se svítit.
Snažím se víc věnovat ségře, páč poslední dva roky jsem na ni úplně prděl. Nebo neprděl úplně, spíš mě mrzí, že se nevídáme tak často, jako dřív. Takhle si sednou se ségrou na pivko na Dráhu a probrat co novýho, je náhodou moc fajn 🙂 .
Dozvěděl jsem se například, že má zlomený žebro. Sama o tom měsíc nevěděla, až se jí ve škola začalo blbě dýchat, zašla na rentgen. Když jí doktor řekl, že má nadvakrát zlomené žebro, vzpomněla si, že před měsícem spadla ze stěny (kamarád ji špatně jistil). Léčí se to jen klidovým režimem, žebro by mělo srůst samo.
Krásně jsem pokecali i s Benym a nakonec jsme přemluvili i Káju, aby po práci došla na vínko.
Sobota
Dneska vaříme svíčkovou s karlovarskými knedlíky! S Benym jsme udělali velký nákup v Makru, kde jsem mimo jiné koupil doživotní zásobu toaletního papíru a houbiček na nádobí 😀 .
Doma se Benoušek chopil vařečky, já foťáku.
Klára chvilkama koukala Benymu přes ramena, ale to jenom aby se podívala, kdy dostane naloženo 😀 . Jinak se totiž válela!
Svíčkovou jsem měl naposledy snad v Kozlovně U Badinů, ale to se nedá s tou naší srovnávat 😀 . Byla výborná!
Postup přípravy nebudu záměrně uvádět, abychom nepřišli o obsah na náš budoucí portál 😉 . Jen se pochlubím s výsledkem.
Tato momentka nemá chybu 😀 . Klára se šibalsky usmívá před dalším soustem, Benouš má plnou pusu, Buči vidí ducha, já jediný vím o foťáku a Bimbo čeká pod stolem až něco spadne 😀 😀 .
Neděle
Z nedělního ohně u dálnice se stala malá tradice 🙂 . Po stopětadvaceti letech jsem viděl Sabinu! Plánovali jsme výlety na jaro, na to pravé jaro a užívali si pohody u ohně.
Klára musela do práce, ale mně byla škoda nevyužít pěkného dne. A jsem rád, že jsem šel.
Sabča odešla dřív, s Luckou jsme ještě hodinku poseděli. Lucka ani já nejsme moc ukecaní. Poslouchali jsme praskání ohně a sdíleli ticho. Když už jsme povídali, tak o smysluplných tématech. Třeba o lidských hodnotách, které jsou pomalu ale jistě na odchodu. A nebo o veselých plánech na společnou dovolenou a výlety 🙂 . Bylo to fajn Luci, děkuju 🙂 .
Lucka jako indiánská babička s Bučim a bokehem.
