26. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (23.6. 2014 – 29.6. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Po snídani na terase jsme vyrazili do Brely. Prostě nás to tam táhne. Pro změnu jsme tentokrát nešli po pláži, ale po hlavní silnici. Na rozdíl od Bašky, která je plná malebných uliček, v Brele jsme míjeli jednu luxusní vilu za druhou. K moři jsme přišli shora. V přístavním baru jsme si objednali kávu, zkontrolovali internety a pokračovali v cestě.

V roce 2003 vyhrála pláž Brely 1. místo v soutěži o nejkrásnější pláže v Evropě. Dokonce je 6. nejkrásnější na světě (podle časopisu Forbes). A něco na tom bude.

Nachází se zde tento malý ostrov tvořený jedním zarostlým balvanem. Výstižně se mu říká Kamen Brela. Opravdu neskutečně nádherný místo.

Měl jsem chuť vyšplhat se nahoru a zůstat tam do konce života.

Kamen Brela, čisté moře a krásné pláže jsou asi největší turistická lákadla. Místní toto musí přes sezónu využít, v zimě pak sami odjíždějí na dovolenou.

Vrátili jsme se zpět do Bašky a po jídle na pokoji jsme koupili pivka a šli si sednou do přístavu mezi luxusní jachty a čluny. Odpoledne jsem pro tuto příležitost koupil malou pytlačku (za 20 KN), na kterou jsme teď chytali rybičky (čubičky 😀 ). Chce to opravdu maličkou kuličku chleba na špičku a pak jen čekat. Pokud na nás nevyzrály, většinou do dvou minut byla rybička na háčku.

   

Chytli jsme celkem pět maličkých, byla to zábava. Kláře jich bylo trošku líto, ale když jsme je vždycky hodili zpět do moře, tak je to dobrý.

Už to bude asi 8 let, co jsem tady byl naposledy a Chorvatsko hrálo (možná i něco vyhrálo) na MS ve fotbale. Dneska hrají zápas a už od rána je to ve městě znát. Fotbalem to tady žije. V restauracích a na autech vlají chorvatské vlajky, místní nosí červeno-bílé kostkované dresy a na všech televizních projektorech vysílají jen fotbal.

Zahájení zápasu probíhalo tradičně s pyrotechnikou.

Kolemjdoucí turisté se zastavovali u nejfrekventovanější restaurace, které měla 4 televize. Po zvýšeném hlasu komentátora, většinou následovalo hlasité oddechnutí. Já fotbal moc nežeru, ale dneska jsem fandil Chorvatsku.

Dlouho se hrálo bez branek. Chorvati nakonec podlehli Mexiku 1:3, když dostali všechny tři branky během pár minut po sobě.Na MS končí. Pilo se na žal.

Noční přístav má zvláštně přitahující atmosféru.

Úterý

Kromě toho, že se mi tady špatně spí, zdají se mi i šílený sny. Pořád v nich někdo umírá. Včera to byla přestřelka v šalině, dneska Elis z Bástru přejížděl lidi pro zábavu. Nechápu proč zrovna Elis, neviděli jsme se dost dlouho. Ale když se lidem zdají špatný sny, většinou se stane něco dobrýho, tak uvidíme 🙂 .

Po snídani jsme šli na nudapláž. Pomalu se zvedal vítr a začaly se tvořit větší a větší vlny. Z naprosto klidné hladiny se během chvíle stala rozbouřená divočina. S radostí jsem si zaplaval v rozbouřeném moři. Bal zážitek vždy čekat na další vlny.

Deku jsme pořád posouvali výš a výš 😀 .

Našli se i jiní odvážlivci, ale tento pán daleko nedošel 😀 .

Vítr neustal. Celý den foukalo a vypadalo to, že se žene bouřka. Po obědě jsme se už nekoupali. Užívali jsme si volno, pili pivo a toulali se po okolí.

Vítr.

Po cestě do Brely mě pořád něco škrábalo na zádech. Sundal jsem si batoh a zjistil, že to Mužíček se chtěl podívat na moře. Ba dokonce se vykoupat! Těžko jsme mu rozmlouvali, aby nechodil, když jsou takové vlny.

Klára ho musela zachránit. Bylo to o fous…

Asi komixová mánie 😀 .

Zítra bude pršet.

Středa

Po snídani jsme se vydali na výlet do Makarské. Oba jsme měli batůžky a těšili se, až poznáme nová místa.

Míjeli jsme spoustu krásných a zajímavých míst. Tato stará kamenná cesta vedla až k pláži.

 

Třeba tento přístav s vrakovištěm pro lodě. Úžasný místo plný rezavých plechů, tmavých zákoutí a z dálky jsou slyšet hlasy námořníků, kteří opravují a lakují své lodě.

 

Nad přístavem byla malá vyhlídka.

Za dvě hodiny jsme došli do liduprázdného a ne moc hezkého městečka Krvavica.

Nalezli jsme a prozkoumali opuštěný hotel, který je víc jak patnáct let bez turistů. Předtím to bylo největší místní turistické lákadlo. Turismus se přesunul do Bašky Vody a hotel zkrachoval.

Krvavica žila jen z tohoto hotelu, nyní okolí vypadá jako v Černobylu. Toto rehabilitační středisko bylo vybudováno v 70. letech, nyní je z něj veřejně přístupná ruina. Uvnitř se nachází spousta původního vybavení, prý i kniha hostů, kterou jsme ale nehledali.

Je to krásná stavba. Škoda jí.

Z Krvavice se na úpatí skal táhne kamenitá stezka přímo do Makarské. Tady nás překvapil déšť. Jedna z těch příjemných letních bouřek 🙂 . Krásně jsme zmokli.

Zvládli jsme to! Došli jsme do Makarské a zbylo nám ještě spoustu sil, abychom prošli město a přilehlé okolí. Předtím ale posezení u kávy v místní kavárničce, kterých je tady opravdu hodně. Přibližně stejně, jako turistů 😀 .

Makarska je moc pěkné město plné malebných zákoutí, úzkých uliček, turistů a dobré nálady.

Makarskou jsme opustili a vydali se na nedalaký poloostrov lásky Sv. Peter. Na vrcholu stojí socha svatého Petera, který podle místních drží klíč od nebe a láska všech, kteří zde zamknou svoji lásku (podle staré čínské tradice se láska zamyká visacím zámkem na nekonečně dlouhý řetěz), bude trvat věčně.

Tady jsem taky našel jednu z nejnebezpečnějších keší. Ležela na vrcholu útes, jediný špatný pohyb a proletěl bych se do moře několik desítek metrů pode mnou. Foťák jsem raději nebral a Klára neměla odvahu jít na kraj a vyfotit mě.

Tady jsem fotil Kláru na analog, ona mě na digitál 😀 . Nahraju sem později i tu druhou fotku.

Včerejší předpověď se potvrdila a déšť nás zase dohnal. Ale opět ve své nejkrásnější podobě.

Na chvilku jsme se schovali, ale nejsme z cukru, tak jsme pokračovali 😀 . Do Bašky je to ještě štreka.

Tak jsme dneska podruhé zmokli 😀 .

 

Všichni se schovávali a když jsme procházeli uličkou plnou restaurací, všichni koukali, jak si to v klidu vykračujeme 😀 .

Velké vlny přinesly spoustu bordelu, ale občas jsme našli něco zajímavého. Mezi balvany jsem našel nafukovací měch a za chvilku i lehátko 😀 . Zkusil jsem jej nafouknout, ale bylo asi děravé.

Byl to skvělý výlet. Poznali jsme spoustu krásných míst a maximálně si užili celý den. Ani jsem nečekal, že se do Makarske podíváme.

Čtvrtek

Už od půl deváté jsme rybařili na molu kousek za Baškou. Největší úlovek byl kolem 15 cm! 😀 .

Po včerejším výletu na jih k Makarske jsme se dneska vydali opačným směrem. Došli jsme daleko za Brelu, až k místu, kde to dál nešlo. Po stále se zužující cestičce jsme došli k útesu, který jsme neměli šanci sejít. Po včerejším dešti už vůbec ne. Ale příroda a výhled byl opravdu úžasný.

V okolí Brely jsou rozmístěny tyto luxusní sprchy zdarma. To v Bašce se za mnohem horší sprchy platí 2 Kuny za 30 sekund.

Po dnešním výletu jsme se podívali všude, kam jsme chtěli. Na pokoji jsme trávili opravdu minimum času. Ještě večer jsme vyrazili do města. Na chvilku se nám ukázala duha 🙂 .

Pátek

Devět hodin ráno a Kláře se nechce z postele!

Máme před sebou poslední celý den v Chorvatsku. Strávili jsme jej opalováním a koupáním. Snad za celý týden jsme poprvé odpočívali.

Mužíček nás taky překvapil, když z batůžku vytáhl lehátko a slunečník a začal se opalovat.

Dal si ale lehátko blízko vody 😀 .

Zrovna připlouvala „chlastací loď“. To se prý zaplatí 200 Kn a zatímco loď krouží po moři, lidé chlastají, co je libosti.

Chtěli jsme stihnou poslední západ slunce, doma jsme se vysprchovali a šli koupit pivka do místního krámku.

Líbí se mi, jak místní posedávají na prahu před domem, zdraví kolemjdoucí a vypadají spokojeně. Asi jsou spokojení.

Ve 20 hodin zapadalo sluníčko a bylo nádherně.

Vrátili jsme se na pokoj pro plavky. Co by to bylo za dovolenou v Chorvatsku, bez nočního koupání?! 😀 . Klára se na to moc netvářila 😀 .

Noční koupání ve vlnách byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Lehl jsem si na záda, koukal na hvězdy a nechal se unášet vlnami. Všude kolem tma, jen v dálce zářilo město.

Teď už můžu v klidu odjet. Moment, ještě jsme nenašli jednu kešku, zítra je naše 🙂 .

Sobota

Dneska odpoledne odjíždíme 🙁 . Dovolená je u konce, ale ještě nás tady čeká krásný slunečný den. V 9 hodin jsme vyklidili apartmán a kabele nechali v přízemí. S batůžkama jsme se vydali do Promajny pro poslední keš v okolí.

Byla to náročná cesta. Bylo nejmíň 40 °C a krabička se nacházela na skále uprostřed vyprahlé savany.

Přicházeli jsme ke skále a zrovna jeden český turista Kačer odcházel s úsměvem na upocené tváři. Našel ji. A my taky 🙂 .

Ze skály byl úžasný výhled na moře, městečka Promajna a Krvavica i pohoří Biokovo.

Toto byl náš pátý nález chorvatské kešky. S tímto výkonem jsme nadmíru spokojený 🙂 . Vrátili jsme se do Bašky a dali si výbornou pizzu v místním hotelu. Po obědě jsme měli posledních pár hodin do odjezdu.

Když jsem jezdil do Bašky Polje cca před osmi lety, chodívali jsme se ségrou na zmrzlinu do cukrárny, kde nám dávali zmrzku zadarmo. Vždycky jsme přišli k pultu a koukali tu hromadu zmrzlin, když se nás vtipný pan číšník zeptal, jakou si dáme, odpovídali jsme „nema kuna“ a on nám pokaždé namíchal obrovský kopec zmrzliny, od každého druhu trošku.

Ta cukrárna tam stojí dodnes a číšníci jsou pořád stejně veselí. Staví na tom svůj úspěch. Poslední zmrzlinu jsme si dali právě tady. Stará finta už nefungovala, ale za to byla stejně výborná 🙂 .

To byl náš poslední den v Chorvatsku. Teď nás čeká víc než deset hodin v autobuse.

Neděle

Naštěstí pro nás přijel lepší autobus, než kterým jsme do Chorvatska přijeli. Navíc řidič jel jak o život a do Brna jsme přijeli za 11 hodin. Hlavní nádraží nás vrátilo zpět do reality. Samé individua, vožralci se zrovna vraceli z tahu a mezi nimi jsme stáli my, se spoustou věcí a unavení z cesty. Myslím, že jsme zapadli rychle.

Doma na nás čekal Bimbo, kterého celý týden venčila Gituška, které moc děkujeme! Bez toho bychom nemohli odjet.

Do oběda jsme spali a odpoledne vybalovali. Zítra mám ještě naštěstí volno 🙂 .