24. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

21.7.2014 19:01 · napsal Forest · v rubrice Týdeníček

Velké věci z mého uplynulého týdne (9.6. 2014 – 15.6. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

O fotobanky se moc nestarám, ale o to víc mě potěší každá prodaná fotka. Nemám hold tolik času vybírat v tom kvantu fotek, které měsíčně nafotím a upravovat a nahrávat je fotobankám.

Úterý

Je šílenej pařák, větší, než včera. V práci jsme měli 28°C a venku ve 35 ve stínu. Vzduch se ani nehne. Po práci jsem si udělal na zahradě velkou pohodičku. Ledový kafe, tonic, parádní hudba a klídek na práci.

Středa

Mám rád večerní posezení s kamarády. Dneska přišel na víno Tibor. S Klárou vzpomínali na dětský tábory a výlety. Já toho moc nenamluvil, spíš poslouchal. Stejně mi to jde líp, než povídat 😀 .

Čtvrtek

Ne vždycky je v práci dobrá atmosféra. S klukama si ji ale vždycky snažíme vytvořit. Jde nám to víc, než Jarce, která bohužel musí trpět vepředu na prodejně.

To je Jarka. Pokud se dozví, že je tady její fotka, asi mě zabije 😀 .

Odpoledne mi volal taťka, co prý dělám po práci. Zašli jsme pokecat na pivko do takové hospůdky ve dvoře. Ze střechy tam padala omítka, ale pivo bylo dobrý, Pardál to byl myslím. Po pivku jsme navštívili Kláru v Limotéce.

Pátek

Jak jsem psal včera, umíme si to v práci zpříjemnit 😀 . Peter a jeho tradiční vietnamský klobouk od italské firmy Modecor 😀 .

Fascinuje mě příběh fotografa Coryho Richardse, který se z téměř bezdomovce probojoval až ke špičkovému fotografovi a dnes fotí pro National Geographic. Toto video ve zkratce zachycuje rozsah jeho poslední tvorby.

Sobota

Jedeme na vodu! Vstávačka v 5 hodin ráno a před 6 odjezd Transitem směr jižní Čechy. Jeli jsme s mamkou, Milanem a Rozárou. Milan, aby nemusel půjčovat raft, tak jej koupil 😀 . Jeli jsme skoro čtyři hodiny, snědli hamburgery od mamky, asi kilo hrášku a další kilo meruněk. Rozárka cestovala v kufru 😀 .

V Rožmberku nad Vltavou jsme zaparkovali, dali kafe a nafoukli raft. Měli jsme i záchranné vesty. Milanovi byla trošku malá 😀 .

Holky ho musely do vesty nasoukat 😀 .

Klára byla na vodě poprvé, ale po překonání prvních obav, jsme se už spokojeně nechávali unášet proudem.

Všichni křičeli ahóóóój!

Zpočátku jsem se bál o foťák, ale udělal jsem dobře, že jsem jej na raft vzal. Však to byl stejně línej volej.

Byla to taková kochací jízda. Okolní příroda je opravdu nádherná.

Jen jsme udržovali směr, občas máchli pádlem a vyhýbali kamenům. Na vodě jsme nebyli sami, vodáků jelo spoustu. Občas jsme někoho předjeli, ale častěji jsme se nechávali předjíždět 😀 . Míjeli jsme i pár říčních hospod se štamgasty. Někteří byli značně „jetí“ 😀 .

Všichni chlastali. I my jsme si dali pivní pauzu a hned se nám jelo veseleji.

Na této fotce je skvěle zachycena atmosféra: (zleva) probíhající masáž hlavy opilého kamaráda, Milan krmící Rozárku, mamka srkající vylitou zelenou ze stolu, já vysmátej, facepalm námořníka v pruhovaném tričku, unavený Mexičan s ještě víc unaveným kamarádem 😀 .

Klára se už nebála a pustila se do pádlování.

Vůbec jsme neměli naplánovaný kemp, ve kterém přespíme. Po stranách je kempů spoustu, takže kam dojedeme, tam přespíme. Horší to je s autem, které zůstalo v Rožmberku.

Zakotvili jsme ještě u jedné hospody, najedli se, napili, vyčurali a pokračovali. Ten labrador se taky jmenoval Klára 🙂 .

Mamka s Rozárkou si jízdu užívaly aktivním ležením v raftu 😀 . Když jsem jí podával pádlo, reagovala jasně 😀 .

Míjeli jsme jeden kemp za druhým.

I počasí vyšlo skvěle. Svítilo sluníčko, ale pařák nebyl. Chvilku i sprchlo, ale jen malinko. Na vodu prostě ideálka.

Po víc, než dvaceti říčních kilometrech jsme kolem páté hodiny zakotvili v kempu Na Pískárně. Sezóna je teprve v začátcích, ale kempy jsou už plné vodáků. Milan šel zajistit odvoz stopem zpět do Rožmberka pro auto. My jsme mezitím vyfoukli raft a čekali. Najít odvoz nakonec nebylo tak těžké. Během hodiny byli zpět a mohli jsme se pustit do stavění stanu a rozdělávání ohně.

Mamka s Milanem budou spát v autě, mají v něm matraci i s peřinou, takže přepych. Mně s Klárou postačí stan pro 8 lidí 😀 .

V kempu byla přátelská atmosféra. Každá skupinka posedávala u svého ohně, od kterých zněly zvuky kytar. U baru probíhala diskotéka.

Po večeři z ohně, před setměním, jsme se vydali pro keš vzdálenou zhruba 400 m. Bez ní bych nemohl odjet 🙂 .

S rozpitou vodkou jsme chvilku poseděli u ohně.

Byli jsme unavení a šli brzy spát. Voda nám dala zabrat 🙂 . Těšíme se na zítřejší sjíždění splavů a průjezd Českým Krumlovem.

Neděle

Vzbudil mě budík do práce. Jenže já do práce nejdu, víš 😀 . Rozfoukal jsem žhavé uhlíky z večera a rozdělal oheň. Udělám si pořádnou teplou snídani, jak nikdy. Spousta vodáků už byla vzhůru, ti akčnější už na vodě. My nikam nespěchali, řeka nám neuplave.

Milan se rozhodl, že pojede autem napřed a počká na nás u prvního splavu. Zprvu se to zdálo, jako rozumné řešení, ale jelikož byl z nás jediný zkušenější vodák, bez něj na raftu jsem já sám s holkama a psem na raftu vypadal trošku komicky 😀 . Pár kilometrů (v podstatě až k tomu splavu) nám trvalo, než jsme se sjednotili a netočili se pořád dokolečka.

Holky se tedy rozhodly, že dopijí tu vodku s džusem z večera. Všichni se nám pak smáli ještě víc 😀 . Ostatní vodáci na nás křičeli, že prý technická je na jedničku a pirueta zvládnutá bravurně. Motali jsme se na té řece jak hovno pod splavem 😀 .

Rozárka nebyla jediný pejsek na vodě 🙂 .

Větší potíže než my, měl jen tento asijský turista, který se opravdu trápil. No a my se mu smáli 😀 .

První splav jsme sjeli sami, u druhého mě vystřídal Milan, abych měl i nějakou fotku ze sjezdu. Ostatní splavy byly větší a tím pádem větší zábava.

Průjezd Českým Krumlovem byl opravdu zážitek. Je to jedno z nejhezčích českých měst, které jsem navštívil.

Tempo se zmírnilo a všichni se kochali pohledem na rodinné domy s krásnými zahradami ve svahu na břehu. Spousta domů je zde na prodej. Nevím, jestli je to vinou častých záplav, nebo čím…

Doháněli nás vtipní rákosníci. Že prý vezou rýži 😀 .

Po největším a taky posledním splavu ve středu Krumlovu, se rákosníci udělali. Rýže asi suchá nezůstala 😀 .

Pod památkami UNESCO – hradem a zámkem, který prý přes sezónu navštíví přes 300 tisíc turistů, jsme oficiálně ukončili náš sjezd, udělali společnou fotku a v nedalekém kempu se vylodili.