44. týdeníček – velké věci z mého týdne

 Velké věci z mého uplynulého týdne (28.10. 2013 – 3.11.2013). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

První den o první noci v novém bytě (to zní zajímavě) jsme se vybalovali a zabydlovali.

Já jsem zrovna typ člověka, který je všude doma. Nemám rád loučení – ať už s lidmi, nebo s místy. Žiju okamžikem a tím to pro mě hasne. Tím pádem pro mě nebyl problém změnit „působiště“ a zvyknout si na nové prostory. Vlastně to je přesně to, co mám rád. Změny. Nejsem žádná konzerva, abych se v jednadvaceti usadil a žil do důchodu na jednom místě.

Pro Bimba to bylo horší. Ten je vlastně v onom psím důchodu a nemá rád změny. Nic nemá rád. Ale je zajímavé, jak ve zvířecím světě funguje to, když někdo cizí přijde do rajonu druhého. Mates tady byl doma a Bimbo přišel de facto bydlet k němu domů. Takže Bimbo byl najednou hodný pes (všude pachy cizího psa), ani na Matese moc nevrčel. Mále si dali i pusinku :).

Tato fotka má pro mě velkou hodnotu. Řekl bych jakýmsi způsobem historicky dokumentární.

Je to totiž okamžik, kdy Bimbo, jindy zlý pes, který chce všechny zabít, je poměrně v klidu a chce si očuchat svého nového spolubydlícího.

Po tom všem byl Bimbo ve stresu, nevěděl co dělat. A tak si sedl ke stolu jako člověk a koukal.

Pokud neznáte Matese z předchozích Týdeníčků, právě vám ho představuju.

Toto je prostě MATES:

Do Tesca na nádru to mám přesně 2 kilometry. Pěšky za necelou půl hodinu, což je v pohodě. Na následujících fotkách zjistíte, že toleruju porno 😉, jak vypadala naše nová kuchyň a obývák při vybalování.

Večer, až bylo po všem, jsme se všichni 3 sešli u jednoho stolu (který mimochodem považuju za nejhezčí věc v tomto bytě) a zahráli si Activity.

I tuto fotku mám moc rád. Chtěl jsem zachytit atmosféru prvního společného večera při zábavě. A podařilo se mi to hned na poprvé. Líbí se mi výraz každého z nás. Je to takové upřímné a bez křeče. Dokonce i u Sisi, která se původně fotit nechtěla :).

Úterý

Ráno jsme všichni odešli s Klárou do práce na oběd. Se Simonou jsem potom odešel. Já domů a Sisi do knihovny. Doma jsem se pustil do úklidu a hned jak přišla Sisi, začala mi pomáhat. Hodně jsme toho zvládli – koupelna, záchod a kuchyň se dá používat na lidské úrovni :D.

O půl deváté jsem sedl k noťasu a konečně si mohl odpočinout u práce (sakra, to zní hodně divně) s kávou. Na čem jsem pracoval? Na fotkách ze sklárny a ALBI herny.

 

Středa

Toto je naše ložnice. Pytlů si všimne každý, ale kdo si všimne Bimba? Ten zrovna dělal, že tady není :D.

Když máte doma psa, jako je Bimbo, užíváte si každou chvíli strávenou s „normálním“ psem. Matese si můžete pochovat i pohladit!

V poledne jsem volal se ségrou přes Skype, ani tady se mi neschová :D.

Čtvtrek

Dneska jsme asi naposledy navštívili náš předchozí byt v Líšni. Vyzvedli jsme poslední drobnosti a poklidili.

Nechtěl jsem odejít, aniž bych se rozloučil, a jak jinak, než fotkou. První fotka je poslední pohled na prázdný byt, druhou jsem se snažil vyjádřit, že v bytě jsem, ale vlastně nejsem…

Pátek

Od rána do odpoledne jsem pracoval. Bylo to trošku o nervy, ale zvládl jsem to.

Mates je prostě děvka prodejná :D.

Sobota

Dneska už jsem musel na vzduch. Šli jsme na procházku. A protože Ivanin brácha bydlí pár bloků (tady jsou to fakt bloky) od nás, vzali jsme si s sebou Staffyho. Našli jsme dvě kešky, krásné místo na focení (na fotce černobílé vrata do zahrady) – tady musím spáchat nějakou fotku a užili si sobotní odpoledne.

Staffy nás moc rád viděl. No a večer nám Mates ukázal, jak moc má rád mléko :).

Narazil jsem na tzv. ASMR videa – jde o videa, která akusticky navozují příjemné pocity mrazení či mravenčení (více na googlu).

Jedním z ASMR videa je „zvuky knih“. Vždycky, když slyším listování, nebo jakýkoliv „zvuk knihy“, dělá se mi husí kůže a tak nějak zvláštně mě ten zvuk uklidňuje. Pokud jste to někdy zažili, dáte mi za pravdu, pokud ne, máte mě za blázna :D. Chtěl jsem tento pocit začít kdykoliv budu chtít, a tak jsem trošku googlil a narazil na tzv. binaurální nahrávku (do každého ucha směřuje poněkud rozdílná výška a barva tónů a také je zde mírný časový rozdíl přívodu zvuku do obou uší).

Vyzkoušejte si to:

Nasaďte si sluchátka, pohodlně se usaďte a pusťte si toto video. Opravdu to stojí za to. Rozhodně je to lepší, než strávit stejný čas sledováním přiblblého videa na FB. Pokud zhruba po 2 minutách nepociťujete žádný „účinek“, nemá smysl poslouchat dál.

Na mě video (binaurální zvuk knih) působí opravdu relaxačním účinkem a je pro mě jakýmsi druhem terapie.

Autorka má na svém YT kanálu spoustu podobných relaxačních videí. Koukněte.

Napište mi do komentáře, jaký to má na vás účinek! 😉

Neděle

Jelikož doma nemáme sporák, musíme si vystačit s mikrovlnkou. Proto jsme dneska obědvali super mega giga pochutinu zvanou „smažák z mikrovlnky“. Jaká to prasárna. Ale zasytí. To jsem naposledy jedl v Líšni, když nám nejel sporák :D. Snad brzo přijde někdo z úřadu a zapojí nám ho.

Od včerejší procházky jsem byl přesvědčen, že musím jít na šípky. V okolí je totiž spousta šípkových keřů, které čekají, až je oberu. Většinou už prošly mrazem, takže jsou chutné i samy o sobě.

Já z nich chci však uvařit čaj a zavařit marmeládu. Ale v první řadě je chci vyfotit ;). Při sběru bylo už půl páté odpoledne, takže na focení tma. Doma v improvizovaném ateliéru to bylo něco jiného. Na své Facebookové stránce jsem zveřejnil už hotovou fotku. Jako jediní se můžete podívat, jak to vypadalo při focení + jedna fotka navíc ;).

 

Šípky mám moc rád už od mala. Může za to hlavně táta, který mě v zimě bral na procházky a ochutnávali jsme spolu planý šípky přešlý mrazem. Na to nikdy nezapomenu. Díky tati!