44. týdeníček – velké věci z mého týdne

 Velké věci z mého uplynulého týdne (28.10. 2013 – 3.11.2013). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

První den o první noci v novém bytě (to zní zajímavě) jsme se vybalovali a zabydlovali.

Já jsem zrovna typ člověka, který je všude doma. Nemám rád loučení – ať už s lidmi, nebo s místy. Žiju okamžikem a tím to pro mě hasne. Tím pádem pro mě nebyl problém změnit „působiště“ a zvyknout si na nové prostory. Vlastně to je přesně to, co mám rád. Změny. Nejsem žádná konzerva, abych se v jednadvaceti usadil a žil do důchodu na jednom místě.

Pro Bimba to bylo horší. Ten je vlastně v onom psím důchodu a nemá rád změny. Nic nemá rád. Ale je zajímavé, jak ve zvířecím světě funguje to, když někdo cizí přijde do rajonu druhého. Mates tady byl doma a Bimbo přišel de facto bydlet k němu domů. Takže Bimbo byl najednou hodný pes (všude pachy cizího psa), ani na Matese moc nevrčel. Mále si dali i pusinku :).

Tato fotka má pro mě velkou hodnotu. Řekl bych jakýmsi způsobem historicky dokumentární.

Je to totiž okamžik, kdy Bimbo, jindy zlý pes, který chce všechny zabít, je poměrně v klidu a chce si očuchat svého nového spolubydlícího.

Po tom všem byl Bimbo ve stresu, nevěděl co dělat. A tak si sedl ke stolu jako člověk a koukal.

Pokud neznáte Matese z předchozích Týdeníčků, právě vám ho představuju.

Toto je prostě MATES:

Do Tesca na nádru to mám přesně 2 kilometry. Pěšky za necelou půl hodinu, což je v pohodě. Na následujících fotkách zjistíte, že toleruju porno , jak vypadala naše nová kuchyň a obývák při vybalování.

Večer, až bylo po všem, jsme se všichni 3 sešli u jednoho stolu (který mimochodem považuju za nejhezčí věc v tomto bytě) a zahráli si Activity.

I tuto fotku mám moc rád. Chtěl jsem zachytit atmosféru prvního společného večera při zábavě. A podařilo se mi to hned na poprvé. Líbí se mi výraz každého z nás. Je to takové upřímné a bez křeče. Dokonce i u Sisi, která se původně fotit nechtěla :).

Úterý

Ráno jsme všichni odešli s Klárou do práce na oběd. Se Simonou jsem potom odešel. Já domů a Sisi do knihovny. Doma jsem se pustil do úklidu a hned jak přišla Sisi, začala mi pomáhat. Hodně jsme toho zvládli – koupelna, záchod a kuchyň se dá používat na lidské úrovni :D.

O půl deváté jsem sedl k noťasu a konečně si mohl odpočinout u práce (sakra, to zní hodně divně) s kávou. Na čem jsem pracoval? Na fotkách ze sklárny a ALBI herny.

 

Středa

Toto je naše ložnice. Pytlů si všimne každý, ale kdo si všimne Bimba? Ten zrovna dělal, že tady není :D.

Když máte doma psa, jako je Bimbo, užíváte si každou chvíli strávenou s „normálním“ psem. Matese si můžete pochovat i pohladit!

V poledne jsem volal se ségrou přes Skype, ani tady se mi neschová :D.

Čtvtrek

Dneska jsme asi naposledy navštívili náš předchozí byt v Líšni. Vyzvedli jsme poslední drobnosti a poklidili.

Nechtěl jsem odejít, aniž bych se rozloučil, a jak jinak, než fotkou. První fotka je poslední pohled na prázdný byt, druhou jsem se snažil vyjádřit, že v bytě jsem, ale vlastně nejsem…

Pátek

Od rána do odpoledne jsem pracoval. Bylo to trošku o nervy, ale zvládl jsem to.

Mates je prostě děvka prodejná :D.

Sobota

Dneska už jsem musel na vzduch. Šli jsme na procházku. A protože Ivanin brácha bydlí pár bloků (tady jsou to fakt bloky) od nás, vzali jsme si s sebou Staffyho. Našli jsme dvě kešky, krásné místo na focení (na fotce černobílé vrata do zahrady) – tady musím spáchat nějakou fotku a užili si sobotní odpoledne.

Staffy nás moc rád viděl. No a večer nám Mates ukázal, jak moc má rád mléko :).

Narazil jsem na tzv. ASMR videa – jde o videa, která akusticky navozují příjemné pocity mrazení či mravenčení (více na googlu).

Jedním z ASMR videa je „zvuky knih“. Vždycky, když slyším listování, nebo jakýkoliv „zvuk knihy“, dělá se mi husí kůže a tak nějak zvláštně mě ten zvuk uklidňuje. Pokud jste to někdy zažili, dáte mi za pravdu, pokud ne, máte mě za blázna :D. Chtěl jsem tento pocit začít kdykoliv budu chtít, a tak jsem trošku googlil a narazil na tzv. binaurální nahrávku (do každého ucha směřuje poněkud rozdílná výška a barva tónů a také je zde mírný časový rozdíl přívodu zvuku do obou uší).

Vyzkoušejte si to:

Nasaďte si sluchátka, pohodlně se usaďte a pusťte si toto video. Opravdu to stojí za to. Rozhodně je to lepší, než strávit stejný čas sledováním přiblblého videa na FB. Pokud zhruba po 2 minutách nepociťujete žádný „účinek“, nemá smysl poslouchat dál.

Na mě video (binaurální zvuk knih) působí opravdu relaxačním účinkem a je pro mě jakýmsi druhem terapie.

Autorka má na svém YT kanálu spoustu podobných relaxačních videí. Koukněte.

Napište mi do komentáře, jaký to má na vás účinek!

Neděle

Jelikož doma nemáme sporák, musíme si vystačit s mikrovlnkou. Proto jsme dneska obědvali super mega giga pochutinu zvanou „smažák z mikrovlnky“. Jaká to prasárna. Ale zasytí. To jsem naposledy jedl v Líšni, když nám nejel sporák :D. Snad brzo přijde někdo z úřadu a zapojí nám ho.

Od včerejší procházky jsem byl přesvědčen, že musím jít na šípky. V okolí je totiž spousta šípkových keřů, které čekají, až je oberu. Většinou už prošly mrazem, takže jsou chutné i samy o sobě.

Já z nich chci však uvařit čaj a zavařit marmeládu. Ale v první řadě je chci vyfotit ;). Při sběru bylo už půl páté odpoledne, takže na focení tma. Doma v improvizovaném ateliéru to bylo něco jiného. Na své Facebookové stránce jsem zveřejnil už hotovou fotku. Jako jediní se můžete podívat, jak to vypadalo při focení + jedna fotka navíc ;).

 

Šípky mám moc rád už od mala. Může za to hlavně táta, který mě v zimě bral na procházky a ochutnávali jsme spolu planý šípky přešlý mrazem. Na to nikdy nezapomenu. Díky tati!