45. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (7.11. až 13.11. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Probouzíme se ve srubu do nádherného rána, tedy dopoledne. Roztápím Petry a vařím kávu v džezvě. Snídáme křupavé tortilly se sýrem a rajčaty.
Po snídani pokračujeme s pracemi před srubem. Před včera zhotovenou lavici jsme postavili komplet nové ohniště, rozšířili celý prostor, na vysokou vidlici umístili krmítko pro ptáčky.
Hotovo. Sedíme na nové lavici, před námi nové ohniště a krmítko už čeká na hladové opeřence. My jsme šťastní 🙂
A tady je rychlá video prohlídka.
Úterý
Barunka má příští týden narozeniny, rozhodl jsem se, že jí vyrobím nůž. Proto jsem jel k babičce s dědou do dílny, našel starý pilník Ajax, chopil se brusky a brousil a brousil. Bude to můj druhý vlastnoručně vyrobený nůž.
Jako Otík!
Babička uvařila výborné kuře na paprice 😛
Středa
Mezitím, co jsem začal s výrobou svého druhého nože, dokončil jsem nůž první. Dnes jsem byl u táty v dílně, kde mi pomohl s finálním leštěním. Táta má super účes na vousech! 😀
A tady je, můj první nůž z pilníku vyrobený téměř na koleni v paneláku. Tady je popsaný celý postup od začátku do konce i s fotkami: Výroba mého prvního nože z pilníku
Trump vyhrál volby, stal se 45. prezidentem USA.
Čtvrtek
Opět jsem se vydal za babičkou do dílny, tentokrát i s Bučim. A vzali jsme to krátkou procházkou z Kamenolomu.
Hrubý tvar nože pro Barču jsem vybrousil flexou, ostří zase kotoučovou bruskou. Jde to mnohem rychleji a druhý den práce mám tvar čepele téměř hotový.
Pátek
A abych těch ručních prací neměl málo, pustil jsem se do výroby kuksy – tradiční severské nádoby na pití. S lžicovým dlátem to jde pěkně a na rozdíl od výroby nože, kuksu můžu hloubit i v obýváku.
Sobota
V Křížové chodbě Nové radnice se dnes koná tradiční výstava Podzimní nože, kterou pořádá pan Maďarič, manžel mé bývalé kolegyně z Gostolu, paní Maďaričové. Poprvé jsem na této výstavě byl s tátou jako dítě, to jsem ještě nevěděl, že poznám tak známého brněnského nožíře osobně.
Potkal jsem se s Kubou, Vlaďkou a Jardou z bývalé práce. Pilo se víno a povídalo, a bylo nám fajn.
Ještě lepší to bylo na večerní párty na Dráze. Dorazila ségra a Erik. A bylo divoko.
Dokonce i táta Lubky dorazil na pekelného panáčka. Zapíjíme totiž dvě šťastné události. Erik se bude ženit a jeho nastávající čeká svišťa!
Neděle
S kocovinou se sotva zmůžu k výrobě kuksy. No co, jak říká Jára Cimrman „Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích“ 😀
tak se osud s lesem sešel a cestička mě nakonec zavedla i na tenhle flek. děkuji za tolik práce a péče věnované tomuto místu. děkuju za příběhy, bez forestových písmenek bych se sem asi nedostala. je tam nádherně. posílám pozdravy. držte se.
Rionko, děkuji za milou zprávu 🙂 Snad se někdy potkáme. Třeba v Údolí 🙂
Poslední dva měsíce jsem tam trávil hodně večerů a taky bych chtěl poděkovat za odvedenou práci, hlavně ta lavice je super 🙂