42. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (17.10. až 23.10. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Jedu spláchnout můj včerejší smutný konec cesty po Evropě na Dráhu. Erik, můj Camino kamarád měl radost, že jsem se vůbec vrátil 😀 Domů klopýtám nad ránem, kvalitním alkoholem omámen.
Úterý
Těžký návrat do civilizace. Teda, ne že bych v ní nebyl i ve Španělsku, ale na cestách je ten život jiný. Neřeším všední starosti, jen ty nejnutnější věci. Kde spát a co jíst. Teď je toho najednou nějak povícero. Ale pěkně v klidu, nejprve dopíšu 25. a 26. týdeníček, mám skluz.
Středa
Máma mi chce najít byt v Brně. Zašli jsme na bytový odbor na Dominikánském náměstí a vyplnili žádost o zařazení do evidence žadatelů. Prd platný, když říkám, že žádnej byt nechci 😀 Už se stejně vidím úplně jinde. A za pár let jak by smet.
Čtvrtek
V civilizaci jsem vydržel tři dny. Přestože prší a ani předpovědi nejsou slibné, beru kramle, Bučiho a jedu na Oslavou, moji milovanou Oslavku. Po několika letech jsem byl donucen vzít na záda starou dobrou U.S. Army Alici. Nic moc pro má zhýčkaná záda měkkým zádovým systémem, Alice má těžkou kovovou konstrukci.
Údolí je v nejlepší části roku – podzimu. Listí se barví, žlutá dominuje. Déšť, vypařující se nad koruny stromů, dodává atmosféře na intenzitě. Sedím na zápraží a v hlavě si přemítám Španělsko, Buči hlídá.
Chvíli neprší, je na čase něco dělat, jdu pro dřevo. Na chvíli dokonce vysvitlo sluníčko, což mě přimělo přenést oheň ven.
Buči je šťastný, má absolutní svobodu. Patří do lesa, stejně jako já. I přesto se ode mě nevzdaluje dál, než na doslech mého hvízdnutí.
Okna jsou zamlžená a srubem se line vůně grilovaných chilli klobásek, ke kterým neodmyslitelně patří pívečko v plechu, které má z venku tu správnou teplotu. Jo, umím si to udělat hezký!
Večerní samotu zaplňuji mojí oblíbenou činností – prací se dřevem. S novým lžicovým nožem jde dlabání krásně.
Kdo ví, co asi teď dělá Barbora, už je ve Španělsku a míří do Santiaga.
Pátek
Probouzím se do rána fajnšmekra. Uprostřed podzimní přírody, ticha a vůně lesa.
Sedím u ohně, vyřezávám kuksu ze dřeva, popíjím čaj a je mi sakra dobře.
Pro vodu chodím k řece, mám to tady rád. Listí šustí a já jsem obyvatel lesa.
Netrvá dlouho a nový ešus chytá stejnou patinu, jako ten ukradený.
Sobota
Vyčasilo se a na Umírajdu nám přišla návštěva. Krásné počasí vyhnalo Neffa na Oslavku. Kupodivu mě zná, teda aspoň moje fotky.
Poseděli jsme, vypili pivo a poklábosili. Krásné odpoledne.
Listí.
Lidé si nevšímají, jak krásné listy stromy mají, dokud nepřijde podzim.
Podzim.
Domů vracím se posvěcen vůní lesa a ohně. Nechce se mi, ale děkuji za tento azyl, kde jsem mohl urovnat pár věcí v hlavě.
Neděle
Je mi šíleně zle od žaludku a mám horečku. Snad to není z té vody z Oslavky, přeci jsem ji převařil. Ale vyloučit to nemůžu. Nemám ani sílu vstát a vzít foťák do ruky…