20. týdeníček – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (13.5. 2013 – 19.5.2013). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Hned ráno jsme jeli do Olympie zeptat se na možnosti reklamace foťáku v rámci pojištění. Co se mi s ním stalo se dočtete v minulém týdeníčku v neděli. Dozvěděl jsem se, že reklamace nebude problém, ale dle zákona mají na její vyřízení až 90 dnů! Obvykle však bývá vyřízená do měsíce, ale i tak nevím, co budu takovou dobu dělat bez mýho miláčka.

Vzal jsem si reklamační protokol s tím, že jim foťák nechám až se vrátím z Itálie, kam se s firmou chystáme příští týden.

Odpoledne se mi takto podařilo zachytit atmosféru hlavního nádraží. Navečer jsem musel do Bystrce do Společenského centra na schůzi vlastníků nemovitostí. Celkem sranda poslouchat hádající se spoluobčany. Všechno jsem odhlasoval a jel domů.

Úterý

Měli jsme nějaké vyřizování ve městě. V Lužánkách jsme narazili na luxusní pesany. Prvně na Bellu, která měla spoustu starostí s veverkami a potom na štěnisko Československého vlčáka – Julinku. Je roztomilá, co říkáte?

Na Moraváku mě zaujalo rozestavěné parkoviště před divadlem. Až doma jsem si všiml těch barev, hezky spolu kontrastují.

 

Středa

Klára byla v práci a já si, jako to dělám často, odskočil do Lužánek. O psy nebyla nouze, podařilo se mi ulovit křížence z útulku – Frídu. Starší paní byla za focení ráda a hned se mě ptala na kontakt, abych jí fotky poslal. Moc se jí líbily :). Já s fotkami nejsem moc spokojený, ale nevadí. Čím víc budu fotit a všímat si chyb, tím líp.

Čtvrtek

K večeru jsme jeli na bowling do Kostky. Ne hrát, ale na ‚zaučení‘ pro rozhodčí/zapisovatele (nebo jak se tomu oficiálně říká). Do budoucna totiž budu mít možnost zapisovat některé zápasy. Zrovna se hrála 1. amatérská liga, takže jsem měl možnost sledovat atmosféru a mistrovské kousky na dráze. Některé týmy měly celkem úsměvné názvy :).

Pátek

Ráno mi volá táta: „Tak co, jedeš dneska s náma? Kam? No na tu střelnici, jak jsme se domlouvali minulý týden. Aha. No tak jo, jedu!“ 😀

Úplně jsem na to zapomněl. Nevadí, práci jsem měl poměrně hotovou, takže jsem mohl potvrdit sraz na 14:15. Předtím jsem se jel rozloučit za Klárou do práce. Volají mi z práce: „Kdy budeš na PC? No, mohl bych být tak za 45 minut. Dobře, tak mi zavolej až budeš.“

Sakra, takže jsem rychle valil domů na PC a čekal co se bude dít. Šlo o reklamu do České televize. Nakonec se to dalo zařídit, abych mohl na střelnici odjet.

Do Velké Bíteše jsme přijeli asi po hodině cesty. Na místě už čekali tátovi kolegové z práce. Můj mladší brácha David jel taky! V šesti letech poprvé na střelnici. Já byl poprvé taky tak nějak. Bylo to fajn odpoledne, parádně jsme se vyblbnuli. Samozřejmě bezpečnost nadevše. Vyzkoušel jsem spoustu zbraní. Včetně všeobecně známé útočné pušky M4.

Večer jsme poseděli u ohně, opékali špekáčky a povídali. Kolovala flaška tekutých bylinek a později dokonce šampusu. Kluci se totiž dozvěděli, že v pondělí mám narozeniny, tak bouchli (vlastně ono to bouchlo samo :D) láhev Sektu.

Pohrál jsem si a udělal pár snímků u ohně a šel spát do spacáku.

Sobota

Ve 3 ráno mě vzbudil déšť a kapky, které kapaly asi 10 cm od mé hlavy. Nakonec jsem ještě na chvíli usnul a o půl 7 mě vzbudil budík. S Marťasem jsme museli ze střelnice odjet dřív. Martin na nějaké focení a já protože v 10 hodin mi jel autobus do Prahy. S Klárou jsme totiž jeli na další firemní akci. Tentokrát do Barochova na Battlefield LIVE. Což je dobrodružná střílecí hra naživo. Něco jako paintball, ale bez kuliček, funguje to na záření stejně jako je v dálkovém ovladači.

Měl jsem tedy takový druhý střílecí den J. Musel jsem ale i za takových podmínek zpracovat úkol, takže jsem pracoval i v lese :D. Pejsek, se kterým jsem na fotce se jmenuje Arči a je to správný zlobidlo. Pořád někam utíkal, válel se v kalužích a žil si ve svým světě :).

Dostali jsme zbraně, uniformy a začal boj. Dvě hodiny jsme běhali po lese a stříleli. Super adrenalin, Battlefield LIVE mě mile překvapil. Doufám, že si ještě někdy zahraju.

Vrtulník v areálu má taky svoje kouzlo.

Neděle

Po náročné sobotě jsem čekal trošku volnější neděli. Ale kdepak. Napsali mi kluci z Bástru, jestli nepřijedu zahrát si fotbálek. Už delší dobu mě nahánějí, jenže já se jen tak neodtrhnu. Dnes byla příležitost, tak jsem jí využil. A nelituju. Snad 100 let jsem nehrál fotbal, o to víc jsem si ho užil. Tělo mě teď akorát příjemně bolí 😀

První fotka s fotbalem nemá moc společnýho, ale to už je hold Bástr… 😉