15. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (6.4. až 12.4. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Po kávičce s mlékem jsem jel na kole do práce.

Nedokážu si představit cestování bez kola. Pěšky by mi všechno trvalo, MHD stojí peníze a autem by to bylo moc pohodlný 😀 .

V jednu ráno odjíždím z kanceláře.

Úterý

Navštívil jsem babičku s dědou. Oba mají Bučiho moc rádi. Je na nich vidět, jak se rozzáří, když jej vidí.

Buči vždycky oběhne vylízat misky kočkám a pak kouše babičku 😀 .

Nedávno jsem zasadil semínka pálivé papričky, která už se pomalu klube na svět. Těším se na ty plody.

Pro velký úspěch jsem dnes pekl další pizzu. Tentokrát vylepšenou o vajíčko 😉 .

Středa

Rád bych přešel na krmení psů z granulí na barf. Často ale cestujeme a maso nevydrží tak dlouho čerstvé, takže musíme zůstat u granulí. Jednou za čas jim ale dopřejeme. Vyklidil jsem mrazák a šel nakoupit do Barfíku. Je to taková malá výdejní místnost, dost to tam smrdí 😀 . Nakoupil jsem asi 15 kg barfu. Vepřové odřezky, ocásky, celá kuřata, vemena a dršťky.

Po příchodu jsem hned nachystal první misku. Kluci slintali celou dobu, co jsem porcoval. Obzvlášť nechutné bylo krájení drštěk. Takovýho smradu! Právě ty dršťky nejprve vyházel z misky (k mé radosti), snědl všechno ostatní a teprve pak se vrhl na to smradlavý. Asi toho smradu bylo dost i na něj 😀 .

 

Čtvrtek

Minulý týden na Oslavce nás vyfotila Monika před srubem. To cvakla závěrka naposledy. V pondělí jsem zanesl film vyvolat na Rašínku a dnes jsem si vyzvedl hotové fotky, ze kterých nadšený.

Z těch 36 snímků pečlivě plánuji každé zmáčknutí spouště. Ke konci filmu člověk úplně zapomene, co vlastně fotil na začátku a to je jedna z věcí, která se mi na analogu líbí. Po vyvolání vždycky natěšeně a zvědavě otevírám obálku s fotkami a mám radost z každé z nich. Jsou to vzpomínky, které nikdy nezestárnou.

Pátek

Jel jsem pomoct dědovi na barák betonovat díru po opravě prasklého odpadu (psal jsem o tom v pondělí minulý týden). Děda říkal, že příprava betonu by mi šla 🙂 . Živit se tím ale nehodlám, po třech pytlech jsem byl hotovej 😀

V dílně jsem našel takový parádní klobouček, děda v něm prý chodí na zahrádku, když prší. Zabavuje se 😀 .

Po práci jsem dostal napapat a šel se podívat na zahrádku, jak se babičce daří zahradničit. Buči mě následoval a skočil do prvního záhonu, který uviděl. Babička pak jen výhružně mávala polámanou kytičkou 😀 .

Na zahrádce to krásně kvete 🙂 . Ale víte, jak to je, všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět!

Sobota

V Malé Americe se dnes konal koloniál – trh zboží a zážitků. S domněním, že zde najdu třeba nějaké rámečky na fotky nebo staré hodinky jsem se přijel na kole podívat. Nic takového to nebylo. Šlo hlavně o nové a předražené, často ručně vyrobené zboží. Mýdla, náramky, přívěšky, oblečení, vybavení do bytu a tak dále. Ale taky různé, určitě dobré dortíky, zákusky, víno a  káva. Jednu kávu jsem si vychutnal na sluníčku a počkal na Kláru se Sisi, které se také přišly podívat.

Dnes je jeden z nejteplejších dnů tohoto roku. A to si vyžaduje pivo. Klára je v práci, tak jsme se vyplázl na slunko a pocucával ten zlatavý mok.

Včera byla na dráze velká jízda.

Neděle

Dneska jsme fotili s Luckou v Údolí. Právě teď je období shozů, tak jsme prvně zamířili ke krmelci, kde je největší pravděpodobnost, že bych mohl najít nějaké parůžky.

Vyrušili jsme stádo odpočívajících srnek nad krmelcem. Žádné parůžky jsem nenašel. Světla ubývalo, přesunuli jsme se k jezírku, u kterého jsem jednou fotil s Deniskou. Určo vzpomínáte na fotku v leknínech. Tenkrát ale bylo o dost tepleji.

Přišel jsem s jasnou vizí o fotkách (jak se Lucka smála mému nákresu 😀 ), do jezírka jsem prostě musel. A myslím, že to za to stálo.

V batůžku jsem donesl spoustu rekvizit. Vzhledem k tomu, že fotka ve vodě zabrala hodně času a musel jsem dlouho zahřívat prsty na nohách, víc fotek, které jsem měl v plánu jsme nestihli. Ale když už jsem se s tím tahal, zablbli jsme alespoň s podsypovým cukrem, který mi ležel ve skříni z doby Gostolu.

Vypadalo to, jako bych podporoval novou kampaň Lidlu na Kolumbijský týden 😀 (minulý týden našli v krabici s banány 100 kg kokainu). To sako půjde do čistírny. Možná i Buči.

Cestou domů, za stmívání jsme potkali další stádo přecházející cestu přímo před námi.

Neuvěřitelný pocit, když člověk stojí jen pár metrů od nich. I Buči mě překvapil, že neštěkal a jen pozoroval.

S Luckou jsme se rozloučili u brány do obory. S Bučim jsme nikam nespěchali a prošli se pěšky na Kamenolom. Stihli jsme i chvilku posedět v Pohodě.

Kdo najde Bučiho?