31. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (28.7. 2014 – 3.8. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Po práci jsem chtěl jet za sedlářem Petrem Hessem, aby mi vyrobil kožené sedlo na kolo, které renovuju. Jenže taťka mi hodinu před odjezdem řekl, že s Petrem mluvil a prý takové sedlo neumí. Dost mě to překvapilo, nicméně to budu muset vymyslet jinak.
Po cestě domů jsem si na ulici všiml psa, který se choval zvláštně, jakoby byl ztracený. A taky že byl. Zmateně pobíhal po silnici a nevěděl kam jít. Sledovali jsme ho až do parku na Jugoslávské. Nakonec se i nám ztratil. Snad ho nic nepřejede.
Foťák jsem vytáhnout nestihl. Až doma, abych vyfotil Bimba schovaného pod stolem.
Úterý
Jel jsem za mamkou, abych se podíval po nějakým nářadí v kočárkárně. Nenašel jsem klíče, takže jsem se tam ani nedostal 😀 . Takto mě vítala Rozárka, když mě viděla na schodech 🙂 .
Sjel jsou dolů za babičkou s dědou, tam vždycky všechno najdu. S dědou jsme zašli do dílny, kde má kromě nářadí spoustu zajímavých věciček a akvária s rybičkami.
Takovou dílnu ve sklepě bych taky potřeboval.
Zašli jsme i do garáže, kde jsme našli potřebný klíč na povolení kliky na kole, který jsem tolik potřeboval. Snad bude pasovat. Potkali jsme fotografa Aleše Ležatku. Říkal, že až budu mít čas, mám se stavit a mrkneme na moje fotky a něco vymyslíme 🙂 . Pořád je otevřený spolupráci.
Babiččina zahrádka:
Málem bych zapomněl! Babička ví, co mám rád a nachystala mi tašku se starším oblečením, většinou po dědovi. Super kousky. Už nikdy si nekoupím nové oblečení 😀 .
Když mi babičku ukazovala batikovanou džínovou košili, podívala se na dědu a říká: „Pamatuješ, dědku? Tu jsme koupili před třiceti lety v Maďarsku! Tos byl tenkrát ještě machr bez pupku“ 😀 .
Přijel pro mě Ica a jeli jsme do Bohunic do nemocnice za Jumbem. Je tady už třetí den s ledvinovými kameny. Dost bolestivá záležitost, ale už je na tom líp. Pokračovali jsme do IBC, kde jsme se seznámil s jedním pánem, pro kterýho budu dělat nějaký weby 🙂 . No a pak už domů, kde na mě čekaly vychlazené Svijany.
Středa
Tibor přišel na pivko. Skočili jsme do vedlejšího domu, kde je v přízemí malá restaurace s útulným interiérem. Jen jsme počkali, až nám natočí džbánek pivka z Poličky a sednou jsme si šli k nám na dvůr. Probrali jsme práci, skočili pro další džbánek a povídali dlouho do noci. Po deváté se k nám přidala Klára.
Čtvrtek
Přes všechny ty nervy, existuje v práci pár momentů, které nás opravdu rozesmějí. A nejvíc jsou to samozřejmě ty chvíle, ve kterých boduje naše vedení 😀 .
Vedoucí si totiž libuje v používání slovíček a slovních obratů, které zaslechla v televizi, nebo postřehla od svého inteligentního otce. A to nás opravdu baví! 😀 .
Marně pátrám v paměti, jestli jsem poznal hloupějšího člověka.
Pátek
Klára s Bimbem vyhlíží z okna. Čekáme pánskou návštěvu.
Navštívili nás Radek s Tiborem. Donesli spoustu masa, ananas a asi desetikilový meloun. A od teď do večera jsme jen jedli a pili 😀 .
Radek skóruje 😀 .
Ne, že bychom se přejedli, my se přežrali jak prasata. Tibora to zmohlo asi nejvíc 😀 .
Sobota
Včera jsme se s Radkem domluvili, že pojedeme někam na koupačku. Dopoledne jsme jeli autem do lomu Maršov, kam jsem jezdíval pod stan. Na jediném vhodném místě pro koupání však byli rybáři. Nemělo smysl se zde zdržovat, otočili jsme to a jeli na prýgl.
Bimbase na moc výletů nebereme, protože je agresivní a pořád na něj musíme dávat pozor. Dost to omezuje. Dneska ale jel s námi! Už v autě měl radost, že nemusí být sám doma.
Ve vodě vypadal jako vydra říční 😀 .
Voda byla příjemná. Ani nebyla špinavá.
Po koupání jsme půjčili na dvě hodiny šlapadlo. Bimbo má ze dneška nejvíc zážitků. Na šlapadle ještě nebyl 🙂 .
Stala se nám zajímavá příhoda. Šlapeme si to zhruba v půli přehrady, když v tom vidíme, jak se k nám řítí podezřele nakloněná loď s plachtou. Taková ta nafukovací, rozdělená na dvě části a uprostřed se stožárem a plachtou. Na jedné části seděla ženská s dítětem a čivavou, tak tak se drželi. Na protější straně stál chlap a zápasil se silným větrem. Trvalo to asi pět sekund a celé poměrně velké plavidlo se převrátilo. Všichni byli ve vodě. I čivava.
Šlapali jsme jim na pomoc. Jako Mitch Bjukenen jsme s Radkem skočili do vody a kraulovali k plavidlu. Radek v chlapíkovi z plavidla poznal svého známého ze zastavárny. Náhodička. Marně jsme se pokoušeli loď obrátit. Stožár byl ve vodě a proud nás pořád unášel. Na paddleboardu k nám připlaval majitel plavidla, který si zkušeně stoupl na jednu stranu a lanem připevněným na na druhou stranu, převrátil celé plavidlo do původní polohy. Na stožáru, který byl dobrých deset minut pod vodou se houpal vodotěsný vak, ve kterém měla posádka mobily a osobní věci.
Z celé akce bohužel nemám žádnou fotku. Klára s Bimbem zůstala totitž samotná na šlapadle a měla co dělat, aby ji proud nezatáhl až pod hrad Veveří 😀 .
Hledali jsme táhlo kormidla, které se po převrácení uvolnilo. Bohužel marně, proud jej odnesl.
Foukal opravdu silný vítr, pro plachetnice ideální. Čekali jsme, kdy se převrátí další.
S Radkem je sranda, užili jsme si to maximálně.
Ze včerejška nám zbylo několik fláků masa a my měli hlad.
Ucítila to i Agáta od sousedů a přišla nás zkontrolovat. Dostali jsme milion pusinek, ale maso nedostala.
Neděle
Včera se nám na prýglu zalíbilo, dneska jsme si chtěli koupání zopakovat. Radek přijel na kole, ale sotva jsme si sedli na pivko do hospůdky v Rokli, začalo pršet. Hráli jsme kostky, cucali pivko a ono pořád pršelo. Praštili jsme do toho a do vody stejně šli.
Před hospůdkou je molo a dno je pokryté pískem.
Nikdy jsem si neužil koupání za deště, jako dnes 🙂 .
Do přístaviště je cesta daleká a bouřka pořád sílí. Museli jsme vyrazit. Úkryt v malé rybářské boudě nám nebyl platný.
Kdo v létě pořádně nezmokl, léto si moc neužil. Takto jsme čvachtali celou cestu 😀 .
