30. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (21.7. 2014 – 27.7. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Byla u nás Kachna. A víte, co přinesla? Snímek z ultrazvuku! Budu strejda!! :))

 

Takhle my si bydlíme v tom našem retro bytě. Večer koukáme na telku, Klára třeba čte a Bimbo se po nás válí.

Úterý

Dneska jsme sháněli odrazné desky. Na Cejlu Kláru překvapilo auto projíždějící kaluží 😀 . Prošli jsme celé město a odrazky koupili za levno na Pekařské. Koupil jsem rovnou 5v1, teď můžu odrážet o 106. Na Mendláku jsme se potkali s Kristýnou a Márynkou. Dostali jsme ovoce a zeleninu 🙂 .

Středa

Poprvé v životě jsem dělal vlastní bramborové těsto na šišky s mákem. Byly trošku měkčí, ale jinak se povedly. Jarka říkala, že prý jsem dal málo mouky.

Čtvrtek

S klukama z práce jsme kromě hospody (a práce 😀 ) ještě nikde nebyli. Dneska jsme si zašli zahrát pétanque na prýgl. Museli jsme házet na šišku, protože jsem zapomněl vzít prasátko.

Cucali jsme vodku s džusem a trefovali se čím dál lépe 😀 . Byla sranda.

Dostala nás hláška kolemjdoucího, když nás viděl házet koule na šišku: „Způsob této hry jsem nepochopil“ 😀 😀 .

Až prošel cestovatel s plně naloženým kolem, cvakli jsme jednu společnou.

Pátek

Prší. Kolo mám z půlky demontované. Večer přijel Ica a probrali jsme aktuální stav všech webů a grafiky. Samozřejmě u pivka.

Sobota

S Mončou jsem se neviděl od doby, kdy byla v nemocnici. Dneska jsem měl chuť fotit a zároveň se podívat do opuštěného hotelu na Pryglu. Dřív jsme jej navštěvovali, ale to už je zhruba pět let zpátky. Vůbec jsem nevěděl, v jakém je stavu, jestli je vůbec přístupný.

Po incidentu ( 😀 ) s langošem u Kosa jsme si U Lva koupili pivka do kelímku a hledali vstup do hotelu.

Brána byla zamčená, ale boční cestička křovím byla pořád průchozí. Dostali jsme se dovnitř. Hotel je v šíleném stavu. Po včerejším dešti prokapávala stropem voda a na zemi tvořila kaluže.

Už se jen čeká, až se strop propadne. V paměti mně nejvíc utkvěla tato bývalá jídelna. Ta zůstala stejná. Všude jinde se válely zbytky dveří, oken, prázdných sprejů, bordelu po bezdomovcích a smažkách. Člověk musí dávat pozor, kam šlape.

Prošmejdili jsme každý pokoj, abychom měli jistotu, že nás při focení nikdo nevyleká. Všude špína, pozůstatky koberců na podlaze jsou porostlé nasáklým mechem. Monika se toho vůbec nebála. Nevím která jiná ženská by sem šla dobrovolně.

V tom nejútulnějším pokoji (s „KOUSKY“ masa v konzervě na zemi 😀 ) jsme si pohráli s touto fotkou:

Abychom využili všech možností na focení, které hotel nabízí, museli bychom tady strávit nejméně celý víkend. Vůbec jsme nebyli na střeše, ve sklepě, ani v okolních chatkách.

Monča byla skvělá, přinesla si několik šatů, využili jsme snad všechny.

Klidně by se tady mohl natáčet horror.

V jídelně bylo nejkrásnější světlo.

Při odchodu nás vystřídal další fotograf s modelkou, takže je vidět, že hotel je stále oblíbený. Dlouho tomu však nebude. Myslím, že do dvou let bude po něm. Policajti nás naštěstí nevyhnali.

Neděle

Včera byla Klára uražená, že jsem šel fotit kamsi s nějakou jinou ženskou. Přitom měla jít původně s námi a pomáhat aspoň se světlem. Jenže je to ženská urážlivá 😀 .

Abych aspoň trošku zmírnil následky, vyfotil jsem ji na zahradě 😀 .

Potom jsem se věnoval kolu a práci na webech.