22. týdeníček 2014 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (26.5. 2014 – 1.6. 2014). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Citát týdne:  

Nejlepší učitel je ten, který vám ukáže kam se dívat, ale neřekne vám, co máte vidět.

Pondělí

Dopoledne nám do práce přivezli zboží – zlaté Artigian tácy. Než jsme je stihli schovat, začalo pršet. Starý pekař nadával, že prý za to můžeme my 😀 . Tak jsem se smál, jakej je to kretén.

Na závěr jsme to všechno spláchli panákem banánovice od Standy.

Úterý

Hurá! Přišla mi smska od Electro Wordu, že mají opravený foťák. Moje láska je zpět!

Vazeny zakazniku, Vase pojistka cislo 200.966842 byla vyrizena opravou. Ode dneska je pripravena k vyzvednuti v Electro Worldu Brno Olympia. Dekujeme.

Hned po práci jsem se pro něj vydal. A měli ho tam 🙂 .

Středa

Dneska se v práci bavím. Zákaznice povídá svým zlobivým dětem (cca 5 let): „Tady si stoupnete a ani muk. Jedno slovo a žádná zmrzlina, druhé slovo a večer žádný tablet a třetí slovo a žádná Šelepka!! 😀 .

Když je venku hezky a mám v práci jídlo s sebou, skočím se najíst k řece. Aspoň na chvilku vypadnou z toho blázince.

Celkem často to večer u nás vypadá takto. Víno a každej u svýho stroje.

Čtvrtek

V práci jsem často nucen přemýšlet, co, jak a hlavně proč tady funguje a nefunguje. Jsou tu dva hlavní protiklady – na jedné straně relativně velká obchodní instituce (často však neprávem označována za velkoobchod pro velkoobchody 😀 ) založená na konzervativní rodinné tradici a na druhé straně je to jeden člověk, který se kromě obchodu živí přetvářkou, lží a povýšeností. Možná díky těmto vlastnostem dokázal vybudovat něco takového. Na jednu stranu to obdivuju, ale zároveň se mi to hnusí.

Byl jsem se podívat, jak pokračují práce na pobočce žaluzií a taky se poradit, jak budeme směřovat vývoj webu.

Večer přijela máma a jako vždycky nám dovezla nějaké vybavení do bytu. Nerada se fotí.

Pátek

Každé ráno, když jdu do práce, sleduju na Cejlu starou paní v okně. Chodím tudy už půl roku a jen párkrát se stalo, že jsem ji v okně neviděl. Bylo 6:23, když jsem vyfotil tento snímek. Jak dlouho už z okna vyhlíží a jak dlouho ještě bude? Proč?

Každé ráno mám nutkání se do jejího okna podívat. Bylo by zklamání, kdyby v něm nebyla.

Po cestě z nádru jsem potkal průvod soutěžních družstev Mezinárodního policejního mistrovství České republiky v jízdě na koni.

Sobota

Čas utíká šíleně rychle, už to bude rok, co jsem chtěl jet poprvé na výlet za babičkou do Vyškova. Takový věci by se neměly odkládat. Dnes jsme se s batůžkama vydali vlakem do Vyškova za babičkou. Naše cestování vlakem je vždycky takové, jak bych řekl „specifické“ 😀 . Ne, dnes jsme nejeli omylem do Pardubic, ale pro změnu jsem zapomněl cvaknout lístek 😀 . Takže jsme jej museli dokoupit ve vlaku. Nevadí, aspoň máme jeden lístek do zásoby, který určitě brzy využijeme.

Na nádraží jsme našli moc pěkně schovanou keš a vydali se na Hraničky za babičkou.

Už na chodbě jsme cítili vůni vařícího se oběda. Babička nás čekala. Naposledy jsme se viděli v lednu na oslavě narozenin. Před obědem jsme poklábosili, co je nového, Klára se s babičkou seznámila, prohlídli jsme si i některé fotky z babiččina tučného archívu. Dvě horní fotky jsou z otomanu v Soběšicích – vlevo strýc Jirka, Irča, čerstvě narozená Katka a můj taťka. Nalevo od této fotky jsem já s Katkou. Na levé spodní fotce jsem já u ohně a na té druhé fotce je můj taťka se svým bráchou. Povšimněte si především pána vpravo 😀 😀 .

Po obědě jsme se vydali na procházku na Budanickou louku a rozhlednu Chocholík, kam babička chodí už spoustu let.

Babička zná okolí, jak nikdo jiný. Povídala, co se kde stalo, kdo kde bydlí, co se změnilo.

Taky říkala, že Vyškovu se říkalo MELOUN – zelený na povrchu, rudý uvnitř.

Je tady opravdu nádherně.

Na vrchol rozhledny Chocholík jsme se vydali sami, babička počkala dole na lavičce. Byla dobrá viditelnost a nahoře pěkně foukalo.

Našli jsme motýla s polámaným křídlem. Nemohl lítat a brzy nám umřel. Chtěli jsme ho zachránit. Vezmeme si ho domů.

Z rozhledny jsme se vydali na Budanickou louku, která je nedaleko. Babička tady má v malém lomu skryté ohniště, kam chodí odpočívat. Viděli jsme v okolí spoustu liščích nor, prý jsou tady přemnožené.

Rozdělali jsme oheň, roztáhli houpací síť a dali vařit vodu na kávu.

Chutnala víc, než doma.

Užívali jsme si to ticho, jen praskot ohně. Než bylo na čase vydat se zpět do Vyškova.

Už jsme měli sbaleno, a téměř uhašený oheň, když jsem si vzpomněl, že je potřeba udělat společnou fotku, jak je mým správným zvykem na každém výletu. Rychle jsem přihodil do ohně a zvěčnil nás.

Babička nás vždycky vedla k lásce k přírodě.

 

Snad brzy na dalším výletě!

Neděle

Dneska jsme si udělali pohodu. Odpočívali jsme a chystali se na další pracovní týden. Upravil jsem několik fotek, dělal na webu Stínění a taky preparoval Chocholíka Vyškovského, jak jsme nazvali nalezeného motýla. Bude nám viset na zdi. Na památku.

Narazil jsem na stránku s opravdu zajímavými, historicky významnými fotografiemi, které stojí za shlédnutí.