27. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

24.10.2016 15:10 · napsal Forest · v rubrice Týdeníček

Velké věci z mého uplynulého týdne (4.7. až 10.7. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

Probouzím se pod plachtou uprostřed pole někde na Moravě. To si ještě pamatuju. Potřebuju vodu a míchaný vajíčka.

Rybník na Okareckým potoce s vláčkem do Náměště.

Je to blbý, ale musím se dnes odpoledne ukázat v kanceláři v Brně. V noci se ale ještě vrátím na místo činu. Tento rozjetý vlak si nenechám ujet 😀

Tak jsem vymotal dalších 36 snímků a jsem zvědavý, co z toho vyleze 🙂

Po práci dostávám zelenou a opět přebaluji batoh. Chytám poslední vlak a jedu do Náměště.

Na nádraží na mě už čekají dva kumpáni – Blanka s Danem.

V pochybném ležení už spí Vigor a Kristýna a oheň vyhasl. Ale ne na dlouho, je jedna hodina a párty teprve začíná.

Oceňuji, že se v době mé nepřítomnosti kamarádi činili a snažili se alespoň trošku zvelebit okolí. Třeba touto nádhernou vázou na květiny mi udělali velkou radost. Hned to tu vypadá lépe 😀

Ten Vigor v záchvatu smíchu mě baví 😀

Ájéje, zase půjdeme spát za světla. To je tak, když má člověk velké zásoby chlastu a zároveň nemá rád zbytky. Počkáme, než se slunce přehoupne nad obzor, naposledy zabékáme lidovou Vínečko Bílé a odkutálíme se do spacáků. Někteří zůstanou nehybně na místě 😀

Úterý

Vypadáme celkem svěží na to, že jsme se prochlastali do rána, že? Dobře, fotka je z 14:19 😀 Tak tady jsem strávil již druhou noc. No, noc…

Jdeme se koupat do rybníka!

Ze série Škvarky na útěku (když nevíte, co dělat s kilem sádla):

A ještě pár památečních snímků z našeho útulného ležení.

Ale my jsme uprostřed makového pole opravdu jen náhodou 😀

Jedeme na exkurzi do pivovaru! Zběsilá to jízda!

Náhodou zastavujeme v Újezdu, kde se koná jarmark.

Na něco jsme najeli, nebo se jen modlí? 😀

Pomatená obsluha, ale pivko výborný. Dojeli jsme na ochutnávku do Svatojakubského pivovaru v Hluboké.

Po včerejší a předchozí propité noci jsem chvíli váhal, jestli je exkurze do pivovaru dobrý nápad. Po prvním pulčáku mám jasno.

Pijeme polotmavou 13° i Jantar 12°. Na nově zrekonstruovaném nádvoří se fajn pije.

Vracíme se do našeho základního tábora.

Je půl jedenácté, tma jak v prdeli a já se s krosnou na zádech a čelovkou na hlavě vydávám na Oslavku za Barborou. To bude dobrodružná cesta. Mezi makovými poli marně hledám opuštěnou jednokolejku vedoucí do Sedlece.

Kolej jsem nenašel, zato jsem v prdeli – v Okarci!

V noci mám naprostý orientační nesmysl. Objevil jsem se u benzínky na silnici na Třebíč. Celou dobu jdu úplně na druhou stranu! To je velký špatný 😀

Kdybych šel špatně jenom kousek, ale já tak šel asi 7 km. Takže dalších 7 zpět a pak konečně správně na Oslavku dalších 8 kilometrů. Krásná to procházka.

Ale má to svá pozitiva. Tolik zářících očí jsem ve tmě nikdy neviděl. Byli to snad daňci, od kterých jsem procházel jen na pár kroků. Sovy, kočky, vysokou, panáčkujícího hraboše, netopýry, ježky a další zvířátka jsem potkal.

Po pět a půl hodinové cestě jsem konečně u srubu Drátovna. Samuel mě málem sežral při příchodu, ale Barbora je neskutečná, do půl 3 na mě čekala s večeří (hermelínem a pivem 😀 ). Ani se nedivím, že za tu dobu přečetla Antikrista od Nietzscheho 😀

Středa

Spali jsme u ohně před srubem, byla nádherná teplá noc. Jen ticho a šumění řeky 🙂

Prudkým terénem sestupujeme k řece, zujeme boty a míříme k dalšímu srubu.

Kobru jsem naposledy navštívil, když jsem byl na Oslavce poprvé. Je to jeden z nejkrásnějších srubů v Údolí, ke kterému se vyplatí náročnou cestu absolvovat.