6. týdeníček 2016 – zápisy a fotky mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (8.2. až 14.2. 2016). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

2. den v Údolí pytláků

Brzy ráno se nedočkavě probouzím do sychravého dne. V noci bylo chladno, tipoval bych k nule. Oheň vyhasl.

Z oblohy padá jedna kapka za druhou, čím dál hustěji. Ze strachu z deště se rychle balím, abych byl kdykoliv připraven zvednout kotvy. Déšť se nekoná, rozdělávám tedy oheň a chystám snídani. Míchaná vajíčka s knedlíkem a kávu.

Jsme po snídani, je nám teplo a pomalu se chystáme na cestu domů. Čeká nás minimálně 15 kilometrů.

Jako pochutinu před odchodem jsem vymyslel super věc. Opékané jablko s karamelem. Stačí nakrájet jablko na plátky a před opékáním na ohni ho posypat cukrem. Ten pěkně zkaramelizuje a vytvoří sladkou křupavou krustu. Výborné, budu praktikovat častěji.

Příští návštěvník bude mít ubytování mnohem snadnější. Zemljanka stojí a je uklizená.

Přes téměř vyschlou zátoku opouštím Opatovickou přehradu a vydávám se do Vyškova.

Fotky z analogu:

Důkazy, že voda je zde opravdu čistá. Přehrada slouží jako zásobárna pitné vody pro Vyškovsko.

Rád cestuji sám. Nemusím na nikoho brát ohled a na druhou stranu se nemám na koho spolehnout, jen sám na sebe.  A o tom to je, to je ta svoboda se všemi výhodami i riziky.

Pokud bude probíhat kácení stromů takovou rychlostí jako do teď, nebudeme mít za chvíli kde vandrovat.

Přemrzlé šípky jsou výborné, mají sice méně vitaminu C, o to víc jsou sladší. Potkáváme i stopy snad srnce.

Vlak má 20 minut zpoždění. Setkávám se s babičkou a dělím se o svoje zážitky. Ve vlaku si pochutnávám na plněném šátečku z listového těsta a banánovém mléku 🙂 .

Úterý

Provádím ještě poslední úpravu popruhu na foťák. Prošívám okraje voskovanou nití.

Středa

A hned se pouštím do dalšího výrobku z kůže. Bláňa má narozeniny, a tak pro ni vyrábím tento jednoduchý náramek na ruku.

Večer po zavíračce se scházíme ve Sternu a narozeniny zapíjíme jak se patří. Mám  radost, když má někdo radost 🙂 . Ale nemusí mi za to děkovat celý večer 😀 .

Odchod byl velice zábavný, Bláňa neuhlídala létající kytici 😀 .

Čtvrtek

Buči mi dělá starosti. Poslední dobou mu nějak nechutnají granule a jednu dobu je úplně odmítal. Není nemocný, ale je to na něm vidět, pěkně pohubl. Musíme vyzkoušet jiné granule, já bych taky nejedl rok pořád to stejný.

Dneska je krásný západ slunce. Do vily Tugendhat se už dlouho chystám. Pokaždé, když jdu kolem, dívám se na zelená kožená křesla, která potahoval Hess. Jsou vidět v té prosklené části. Odřezky právě této použité kůže jsem od něj dostal.

Večer krátce navštěvuji Dráhu, kde zrovna La Papula dokončuje obraz. A je bomba! Jedna z mála kombinací černobílé a barevné, která k sobě sedí.

Pátek

Jak je vidět, z Bučiho se pomalu stává král psího výběhu v Lužánkách 😀 .

V kavárně Verbena mají výbornou kávu, pro mě jednu z nejlepších v Brně.

Mara a Sršňák slaví na Dráze narozeniny. Tancovačky a fotbálky dlouho do noci. Poté rychlá návštěva tak akorát na jeden rum ve Spiritu a za svítání pěkně domů.

Foceno o půl 3 ráno, přeživší.

Sobota

Na Facebooku jsem projevil zájem o focení ozvalo se mi snad dvacet lidí, co by chtěli něco nafotit. Takže pěkně popořádku, jako první se ozval Tomáš. Hledali jsme vhodnou lokalitu. Něco opuštěného, chátrající budovy, továrny… A pak jsem našel zajímavou lokalitu přímo v centru Brna. Opuštěné vlakové nádraží, kde by se mohlo nacházet až 100 opuštěných vagonů a lokomotiv.

Vydali jsme se odhadovaným směrem, dodávku zaparkovali kousek od Dolního nádraží. Najít vchod nebylo těžké. Místo dírou v plotě jsme prošli otevřenou bránou a ocitli se na hřbitově vlaků. Tajuplné místo, na kterém odstavené vlaky a lokomotivy představují hmatatelnou historii.

Některé kousky jsou hodně staré, dokonce jsme viděli i dřevěné lokomotivy. Většina vlaků je otevřená, člověk se může procházet (i projíždět) uličkami a posedět v kupé. Snad poprvé jsem měl vlak jen pro sebe 😀 .

České dráhy sem odkládají staré a nepojízdné vlaky, které se původně plánovaly opravit. Podle vzhledu na některé nepřišla řada snad padesát let. Teď chátrají a jsou dobré akorát tak k jízdě na kolo.

Vyšlo krásné světlo zlaté hodinky. Ride your city! Tom a jeho skládačka.

To mě vždycky lákalo! Zatáhnout za záchrannou brzdu! Nemělo to takový efekt, jako v jedoucím vlaku, ale pocit to byl zajímavý 😀 . Kromě vlaků je zde odstaveno spousta krásných starých aut.

V dálce jsme si všimli dalších odstavených vlaků na vedlejší koleji. Zamkli jsme kolo a šli je také prozkoumat. To už byly novější kousky, odstavené například před půl rokem. Do jednoho z nich jsme se dostali a prošmejdili. Otevřena byla i místnost pro průvodčí a poštovní zásilky.

Procházeli jsme venku podél vlaků a v tom jsme mezerou mezi podvozkem spatřili blížící se postavu. Moc jsme jí nevěnovali pozornost a pokračovali v cestě. No a najednou ta postava jde rychlým krokem přímo proti nám, v ruce vysílačku a cosi do ní žvaní. Otočíme se a tam si to kráčí další gorila. Z třetí strany další chlap v černém s vysílačkou v ruce. Ten první spustil vážným tónem „Chlapi, co tady děláte, tady nemáte co dělat, to je soukromý pozemek. Můžu vidět batohy?“ Pochopili jsme, že jsme za sprejery. Ukázal jsem batoh, ve kterém ležel akorát foťák. Potom už bylo snadné se vykroutit se situace a vymluvit se na focení. Což vlastně byla pravda. A tak jsme byli vyhnáni z pozemku Českých drah. Stejně už jsme byli na odchodu .

Tak zase někdy příště 🙂 .

Neděle

Jedeme na krátký sobotní výšlap do Soběšic a okolí. Vystupujeme na kraji lesa na zastávce Malinová. Odtud se vydáváme po červené krásnou pěšinkou lemující vrstevnici.

Nenáročná cesta téměř stále po rovince nás dovedla k autobusu u Jezírka.