45. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne

Velké věci z mého uplynulého týdne (2.11. až 8.11. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná  chvilka ze života stojí za zmínku.

« Zobrazit všechny týdeníčky »

Pondělí

3. den putování napříč Jeseníky

Předchozí dva dny najdete v 44. týdeníčku.

Není nic skvělejšího, než probudit se pohledem na Pannu Marii nad studánkou 😀 . V noci jsem čekal větší zimu. Nemohl jsem se moc rozvalovat, páč bych spadl z lavičky.

4:30 dobré ráno!

Venku tma, jen měsíc zářil a na obloze tolik hvězd!

Posnídal jsem konzervu lososa a s děkovným zápisem do návštěvní knihy se loučíme a vyrážíme vzhůru ke Kamennému oknu.

Přesně na takové ráno jsem se těšil. Slunce se teprve prodírá horami, přitom já jsem nějakou dobu na pochodu. Skalní okno je přírodní skalní útvar, je odtud krásný rozhled do okolí a na Praděd (i na fotkách je nepatrně vidět vysílač).

Právě procházím přírodní rezervací Sněžná kotlina. Smrky jsou zde jiné, než jinde. Spousta stromů je nemocných, řádí tu škůdci. Také laviny a sesuvy půdy mají na svědomí řidší hustotu zalesnění. Když se potom lidé pokoušeli lesy obnovit, vysazovali smrky původem z jiné oblasti, a ty nebyly tak odolné vůči zdejším vlivům počasí. Tíze sněhu se smrky brání tím, že větvě rostou až v ostrém úhlu k zemi, aby sníh lépe sklouzával.

Cestou na Trojmezí jsme procházeli smrkovým pralesem a okolo se rozprostíralo několik nenápadných rašelinišť. V místě setkání tří hřebenů jsme si odpočinuli a strmým kopcem pokračovali na horu Keprník.

Snad co kilometr, míjel jsem cedule s naučnými texty či nějakou zajímavostí. Některé dokonce varují, že není moudré chodit do hor sám. Já mám aspoň psa.

V 8:40 jsme dosáhli 1423 m.n.m. vysoké hory Keprník.

Na vrcholu se mi líbilo víc, než na Pradědu. Je odtud krásný výhled do všech stran.

Nahoru a teď zase dolů pod Keprník. Cestu nám křížil zamrzlý pramen, občas to klouzalo.

To už jsme na Šeráku u turistické chaty. Nikde ani noha, ještě není sezóna. Dole je krásně vidět město Jeseník.

Z Šeráku k Obřím skalám vedl doposud nejnáročnější sešup dolů. Chvílemi jsem si přál, jít opačným směrem.

Přenádherné video z Obřích skal natočili borci s dronem:

Po čtyřech kilometrech po asfaltu mě přepadla krize. U Sněhuláka jsem si lehl do trávy a posilnil se pomerančem. Vůbec, pomeranč mi na cestě dodával hodně síly, cukry dělají divy.

Už jsme v civilizaci, ale jen na chvíli. Vesnice Horní Lipová mě zaskočila svoji délkou. Jako první jsem samozřejmě hledal hospodu. Stejně tak kvůli pivu, jako nabití telefonu, oba už mám vybité. Prošel jsem celou vesnicí až na konec, abych zjistil, že jediná hospoda je na začátku, takže jsem se vrátil a zašel si tak 7 kilometrů. Čas jsem měl i tak dobrý a v hospodě Na Růžku se o mě postarali.

U stolu naproti seděli dva „zelení“ příslušníci Lesů ČR a mimo zajímavých hovorů prohodili pár slov se mnou. Pochopil jsem, že jeden z nich, vzhledově úplný Václav Postránecký, bude možná majitel nebo správce Lesního baru, kam mám namířeno.

Všichni se tu znají a jako ve správné vesnici, schází se v místní hospůdce a pomlouvají se navzájem 😀 . Na lahváče přišel i místní mladý dřevorubec, který pracuje s železným koněm. Mají tu zvláštní dialekt, hospodský je pan krčmář a děkuje se dík fest 😀 .

Čtyry kousky jsem lupl jedna báseň a telefon dobil stejně jako já. Popřáli mi šťastnou cestu a já vyrazil do Lesního baru.

Potkali jsme malého čuníka za plotem 🙂 .

Lesní bar leží u opuštěné lesní silnice vysoko v kopci. V České republice je to unikát. Bar bez obsluhy, kde se každý návštěvník může obsloužit sám a poctivě zaplatit do kasy. K dispozici jsou alko i nealko nápoje, nějaké pochutinky, a když jsou, tak i klobásky apod.

Těsně před setměním jsem stihl nachystat spaní na lavici a uvařit večeři. Byla rajská. Usínalo i spalo se mi mnohem lépe, než včera, avšak tekoucí vodu u hlavy, jsem měl i dnes.

Úterý

4. den putování napříč Jeseníky

Zimu jsem v noci ani nepocítil. Krásy Lesního baru jsem obdivoval až dnes ráno, včera nebyl čas. Neskutečné, až se divím, že něco takového může už několik let fungovat v naší republice. Hned za barem je do žlabu sveden proud potoka, který mi v noci šuměl u hlavy.

Prošel jsem každou část důmyslně vymyšleného systému a představoval, kolik to asi dalo práce. Stačila mi střecha nad hlavou a zakoupil jsem si pohled na památku, jiných služeb baru jsem nevyužil. Ale kdyby byla zrovna k dispozici klobáska, popřemýšlel bych nad rozděláním ohně v krbu 🙂 .

Pohled na celý komplex a interiér baru s kamny. Mám radost, že se návštěva takového místa vešla do mého plánu. Přál bych všem, aby se sem mohli podívat.

 

Je půl sedmé a slunce se prodírá hustými větvemi, poslední fotka a vzhůru na vrchol Smrk.

Překonal jsem nejprudší stoupání mé cesty a přes Horní bar dorazil na poslední tisícovku. Jsme na Smrku, kudy prochází hranice s Polskem. Na pár minut jsem se prošel i po polské půdě, kde trávu objímala jinovatka 🙂 .

Tam nahoře mi přáli, všechny čtyři dny svítilo sluníčko, obloha vymetená. Bohužel jsem nezažil ranní mlhu, naproti tomu krásné východy slunce 🙂 .

Borůvky jsou tady všude. Teď už trošku seschlé a opadané, čekající na další sezónu. Jejich sběr je v národních přírodních rezervacích zakázaný a dohlíží na to ochránci přírody i policie.

Je půl teprve půl deváté a scházím ze Smrku a definitivně opouštím Rychlebské hory. Jde se mi nejhůř z celé cesty. Kotník vysílá bolavé signály do celého těla. Nevyhovuje mu cesta z kopce, nahoru se mi stejně chodilo nejlíp.

Napil jsem se ze záložní čutory s vodou z kohoutku. Rozdíl oproti vody ze studánky je fakt znatelný.

Poučil jsem se a budu si pamatovat, že pokud potkám otevřenou hospodu, měl bych ji navštívit, protože může být první a poslední, kterou na cestě potkám. Do lyžařské vesnice Ramzová jsem dorazil s předstihem a našel hotel Andromeda, kde jsem poobědval. Dal jsem si vynikající šnicl a dvě místní Holby Šerák z pivovaru v Hanušovicích, kterými jsem později projížděl. Pivko mě moc neoslnilo, ale ryzí pivo z hor jsem ochutnat musel 🙂 .

Vlaky mají delší dobu výluku a jezdí náhradní autobusová doprava. V Zábřehu jsem přestoupil na rychlík do Brna a ten měl taky výluku od Nezamyslic. Všechno bych překousl, kdyby od Vyškova do Brna nestála 2 hodiny kolona. Celkem jsem strávil 12 hodin jen dopravou, šest tam a šest zpátky. Šílený.

Tady je moje původní trasa na mapě:

Středa

Cyklisté ode dneška můžou jezdit do centra Brna bez omezení! 🙂 To je super, konečně se nemusím pořád ohlížet, jestli po mě nejdou chlupatý 😀 .

Po centru je tento úsek cesty můj oblíbený. Auta stojí, kolo jede!

Ani jsem se nezmínil, že jsem dodělal logo HC Sexy Bonbónky a kluci už hrají v nových dresech. Je na nich i moje logo Foto Forest a Stínění na míru, které jsem dělal.

Fotky nejsou moje.

Čtvrtek

Příchod do normálního světa a socializace mi trvá. Nejradši bych zůstal v lese. Snad brzy zase vyrazím poznávat jiné kraje 🙂 .

Na uvítanou jsem si dal 16 hodin maraton v kanclu.

Pátek

Zavítal jsem za kamarády do Sternu na pivko. Čepují Hauskrechta, takže cajk. Po zavíračce donesl Dan svého domácího mazlíčka 😀 . A hned mi lezl pod tričko.

Je to užovka červená (snad tuším správně), kousnout dokáže, ale není jedovatý. Dělal nám milou společnost, přesněji dělala, je to samička a je stejně tak náladová.

Večerní posezení v židovské restauraci Stern.

Snad nejhezčí sklep, ve kterém chlastal.

Sobota

Já se jen tak nevzdám a první neúspěch mě neodradí. Kožené omotávky na řidítkách se protáčely a neplnily svoji funkci. Dal jsem jim poslední šanci a začal znovu. Všechny jsem sundal a znovu navlékal, tentokrát s chemoprénem od Pattexu. K mé radosti to zatím vychází a nerozlepují se. Půlka mi trvala tak dvě hodiny.

Overhype vydali novou desku Collateral Damage a dnes ji pokřtili na Favále. Se ségrou jsme u toho nemohli chybět, jako na žádném jejich koncertě v Brně. Byla to pecka. Nové písničky se mi při prvním poslechu na Bandzone moc nezdály, živý poslech mě přesvědčil o opaku. Jsou super.

Zpěvačka HYV Anet mi dala do ruky šáňo s řekla stříkej! 😀 Tak jsem stříkal a deska byla pokřtěná.

Neděle

Bučan řádil v Lužánkách. Potkali jsme štěňátko buldočka.

Prý je nejteplejší listopad za posledních padesát let. Příroda je z toho trošku zmatená.