35. týdeníček 2015 – velké věci z mého týdne
Velké věci z mého uplynulého týdne (24.8. až 30.8. 2015). Všechny nejsou doslova velké. Ale pokud si člověk dokáže užívat maličkostí, tak i nepatrná chvilka ze života stojí za zmínku.
« Zobrazit všechny týdeníčky »
Pondělí
Jedu fotit rodinku za Monikou do Horního Štěpánova, což je první vesnička v Olomouckém kraji. Ujel mi autobus ze Šebetova, tak jsem se napříč krásnou přírodou prošel pěšky.
Fotili jsme v nádherném okolí dřevěného srubu na kraji lesa. Tady bych dokázal bydlet 🙂 .
Nebylo lehké přimět děti, aby se koukaly do objektivu, natož aby se usmívaly. Po seznamovací půlhodince bylo uvolnění vidět i na fotkách 🙂 .
Přidala se k nám i další veselá rodinka.
Po kávě a svačince mě Jirka zavezl do Šebetova na autobus. Na křižovatce v Šebetově na nás čekali Aťa s Luckou. Prý vypadám, jako poustevník a vůbec by mě nepoznali 😀 😀 . Bylo to krátké, ale fajn setkání po dlouhé době. Snad brzy na nějaké té grilovačce 😉 .
Cestou ze Skalice jsem měl celý vlak jen pro sebe.
Úterý
Jeden den jsem neseděl na kole a už jsem nervózní. Jel jsem na Mendlák pro folie na negativy, potom do různých bazarů a nakoupil další rámečky na fotky.
Připevnil jsem ptačí krmítko na plot pod vrbu. Vidím na ni z obýváku a hned se tam slétávali sýkorky 🙂 .
V noci jsem vařil nálev na utopence. Musím jej nechat odstát a vychladnout, teprve potom do něj naložím utopence. Potom napíšu i recept 🙂 .
Středa
Po práci jsem vyzvedl Bučiho u Kláry a šel domů. Bylo hezky a nechtělo se mi sedět doma, tak jsem jel na otočku na Dráhu. Borci jezdili na rampě, grilovalo se a byla pohodička při západu slunce.
Gituš s malým byli v Limotéce.
Nakoupil jsem dvě pivka a jel za Tomášem do Husovic. Pokecali jsme na balkóně a koštovali slivovici. Tom mi půjčil berany na Favorita, abych mel na čem zkoušet kožený omotávky. Včera jsem objednal průbojník, tak se brzy pustím do výroby.
Po příjezdu domů jsem naložil utopence a smažil řízky. Taková běžná činnost v 1 ráno 😀 . Když je chuť, tak je chuť.
Recept na utopence:
Ingredience:
- 3 x větší cibule
- 9 x buřty (na těch záleží nejvíc, tak nějaký libový)
- 250 ml ocet
- 750 ml voda
- špetka soli, 2 špetky cukru
- koření: 20 kuliček nového koření, 20 kuliček pepře, mletá paprika, 6 x bobkový list
- tak akorát plnotučné hořčice
- od voka feferonek (ale bacha)
- 3x mrkev
Nejprve uvaříme nálev – vodu s octem, na jemno nakrájenými feferonkami a kořením v celku vaříme cca 10 minut. Přidáme cukr a sůl. Mezitím, co se vaří nálev, připravíme špekáčky, které podélně nakrojíme, posypeme paprikou a pomažeme obě strany hořčicí. Do řezu naskládáme na kolečka nakrájenou cibuli a mrkev na proužky. Posypeme paprikou.
Recept je tak akorát na 3 velké zavařovačky. Do každé naskládáme 3 buřty prokládané cibulí a paprikou. Bude to natěsno, je potřeba je namačkat. Na závěr zalijeme vychladlým nálevem i s kořením.
Zavařovačky dobře utěsníme a uložíme do lednice. Nejlepší jsou za cca 10 dní, dají se jíst ale i dřív. Otevřené vydrží i týden.
Recept si klidně si můžeme vylepšit paprikou nebo kysaným zelím, já to mám rád takto.
Čtvrtek
Večer jsem strávil v příjemné společnosti na Dráze.
Domů jsem jel raději po chodníku 😀
Pátek
Dnes jsem dostal nápad, který se chystám přesně za týden zrealizovat. Pojedu na kole do Vídně. Spoustu lidí tomu fandí, tak snad nepojedu sám.
Sobota
Dorazil mi průbojník. Dokonce jsem za něj nic neplatil. Čekal jsem na instrukce k zaplacení, místo toho mi došla zpráva od České pošty, že si mám vyzvednou doporučený balíček. Paráda, 250 Kč malá domů.
Pustil jsem se do vyrážení podložek na omotávku řidítek.
Je to fuška, ale už mám přes 70 kousků. Celkem jich bude potřeba něco kolem 200. Všechny je naskládám jednu za druhou na řidítka a pořádně stáhnu. Možná je budu muset lepit mezi sebou. Potom je na povrchu obrousím a snad to bude fungovat 🙂 .
Odpoledne jsme byli vylítat magora Bučana do Lužánek. A vyfotil jsem nejzajímavější můru alias kolibříka. Nevíte někdo, jak se jmenuje? Edit: tak Kristýna vyřešila záhadu, název můry je Dlouhozobka svízelová – zajímavé to stvoření 🙂 .
Neděle
Každý rok v srpnu se scházíme u babičky a tak trochu obyčejně slavíme narozeniny obou prarodičů. Rok od roka je to slabší, ne účastí, ale atmosféra upadá.
Dřív jsme víc mluvili a byli tak nějak pospolu. Dnes už to není ono. Nevím, jestli to je tím, že děti pomalu odrostly a dospělé už nemá co jiného držet pohromadě. A všichni pořád někam spěchají. Je mi z toho smutno.
Nicméně i přesto to byl příjemně strávený slunečný den na zahradě u bazénu 🙂 .
I Rozárka okusila pravděpodobně letošní poslední koupání 😀 .
Naopak Rozárka teď plní roli dítěte a myslím si, že sbližuje obstojně 🙂 .
Mám rád babiččinu zahrádku.
Přidávám snímek fotografie z analogu:
